Lokalita leží na severním svahu údolí Motolského potoka byla známá již v období po 1. světové válce pod názvem „Pod Homolkou“ či „Nad Homolkou“. První dva raně středověké hroby zde byly objeveny již v roce 1921 při výstavbě v ulici V Úvalu a dalších 29 hrobů bylo odkryto při záchranném výzkumu v roce 1935 na stavbě nemocničních pavilonů. Ojedinělé hroby se tu nacházely i v následujících desetiletích a řada jich byla zničena. Velká část raně středověkého pohřebiště, s celkem 204 kostrovými hroby, byla prozkoumána v letech 1975 a 1976 při záchranném archeologickém výzkumu, který provedlo Muzeum hlavního města Prahy pod vedením Jana Kováříka na jižním okraji areálu Fakultní nemocnice v Motole, při stavbě provizorní ubytovny zdravotnického personálu v místech před léčebnými pavilony S a U, severně od ulice V Úvalu.
Hroby objevené v letech 1975 a 1976 tvořily tři skupiny: v severovýchodní části byly hroby nejstarší, nejpočetnější a nerovnoměrně rozložené, na jihovýchodním okraji kopírovaly hranu svahu a v nejmladší, jihozápadní části byly uspořádané do pravidelných řad. Shluky plochých opukových kamenů, nalezené ve volném prostoru mezi dvěma hlavními skupinami, mohly být pozůstatkem dlážděné cesty procházející pohřebištěm.
Hrobové jámy měly nejčastěji obdélný tvar, kolmé stěny a rovné dno v hloubce většinou do jednoho metru, výjimečně až ve 150 centimetrech. V některých případech byly jejich stěny obložené opukovými deskami, také uvnitř hrobových jam se našly hluky kamenů za hlavou či v nohách pohřbených. Stopy borovicového dřeva na dně i nad kostrami svědčí o uložení zemřelých na dřevěných deskách nebo v rakvích. Několik hrobů bylo překryto náhrobními kameny z pískovce, v jednom případě s plastickým křížem. Mrtví byli pohřbeni vesměs v natažené poloze na zádech s rukama podél těla a jejich orientace oscilovala kolem osy západ–východ s převažujícím směrem hlavy k západo–jiho–západu. Dislokace částí koster a zatížení těl kameny zjištěné asi ve 14 hrobech mohou být stopami protivampyrických zásahů, které měly zabránit, aby se zemřelí nemohli vracet do světa živých a škodit jim.
V necelé polovině hrobů se našla výbava v podobě keramických nádob a okovaných věder jako obalů na potravinové milodary, vedle toho železné nože a nůžky a také rozmanité šperky – náušnice z bronzu a stříbra, bronzové, postříbřené a výjimečně i zlacené záušnice, náhrdelníky z korálků ze skla, jantaru a polodrahokamů, prsteny a dvě bronzové rolničky. Nalezené předměty jsou uloženy v Muzeu hlavního města Prahy a v Národním muzeu.
Podle charakteru nálezů i úpravy hrobů můžeme soudit, že se na motolském pohřebišti pohřbívalo od konce 9. do poloviny 11. století, hroby bez milodarů v jihozápadní části pohřebiště ale mohou být ještě mladší. Dnes již nezjistíme přesně, jaký byl původní rozsah celého pohřebiště, ale s celkem 239 odkrytými hroby je to vedle pohřebiště objeveného v Praze-Lahovicích druhá nejrozsáhlejší a nejvýznamnější nekropole, na které ukládalo své zemřelé slovanské obyvatelstvo venkovského zázemí raně středověké Prahy.
1 | 2 | 3 | 4 |
5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 |
17 | 18 | 19 | 20 |
21 | 22 |
k.ú. | lokalita - areál | region | datace | materiál | typ souboru - identifikátor |
---|---|---|---|---|---|
Motol | Praha | raný středověk | keramika kov sklo jantar |
hrobový inventář | |
pohřebiště |
Datum vložení: 13.10.2020 | Datum aktualizace: 15.2.2021
Autor: Miroslava Šmolíková