Chátrající usedlost dodnes stojí v Jinonická. Zřejmě již od 14. století se zde rozkládala vinice "Urbanka". Kolem poloviny 18. století vinici vlastnil František Ignác Textor. V roce 1756 pozemky snad s tehdy již stojícím domkem zakoupil František Xaver Turba (rada královské komory) a vybudoval zde barokní usedlost. Podle něj se usedlost dodnes nazývá. Tehdy se zde nacházela obytná budova (dvoukřídlá stavba o půdorysu ve tvaru „L“) a několik hospodářských objektů, stojících naproti. Počátkem 19. století byla spojena se sousední vinicí Kuliškou. Od té doby představovala velký areál o několika obytných a hospodářských budovách. Součástí areálu byl také lusthaus. Usedlost postupně měnila majitele. Roku 1902 byla stržena jedna stará obytná budova a na jejím místě vystavěna vila v novobarokním stylu s mansardovou střechou, vikýři a věžičkou. Tehdejším majitelem a stavitelem byl smíchovský starosta Josef Linhart. V roce 1928 byly ve dvoře přistavěny dílny a roku 1937 pak provedeny ještě další přístavby. V době mezi válkami usedlost vlastnila rodina právníka a senátora Jindřicha Šafařoviče a stala se tehdy místním kulturním centrem. Rodinu navštěvovala (či zde pobývala) řada osobností tehdejší doby (např. literární kritik Arne Novák, lékař a profesor Jaroslav Jedlička, režisér Martin Frič, herec Jan Werich či básníci Vítězslav Nezval a František Hrubín). Mezi lety 1939 až 1958 jeden z bytů ve vile obýval a zde také tvořil výtvarník Jiří Trnka. Po roce 1948 byli do vily nastěhováni různí nájemníci. V 70. letech 20. století musela tehdejší majitelka Marta Šafařovičová usedlost prodat obci. Později se zde nacházely různé provozy (např. dílna na šití stanů aj.). Po roce 1989 byla součástí restitučního řízení. Veškeré plány na rekonstrukci a následné využití objektu postupně padly. Později se o něj vedly také dědické spory. Objekt mezitím chátral. Ve 21. století mělo dojít k přebudování usedlosti na luxusní rezidenci. Projekt však nebyl uskutečněn. Objekt je památkově chráněn a v roce 2019 byl nadále v havarijním stavu.

Současný stav objektu odpovídá úpravám z počátku 20. století. Zdejší původně barokní jednopatrová obytná budova s mansardovou střechou byla v 1. čtvrtině 19. století novobarokně upravena. Dvě okolní hospodářské budovy jsou přízemní. První je datována k roku 1897, druhá byla též vystavěna někdy na konci 19. století. Kolem budov se rozkládá terasovitá zahrada, která je výsledkem barokní přestavby areálu po polovině 18. století. Ze stejného období pochází též polokruhovitě zaklenutá brána, kterou se do areálu vstupuje.