Příslušníci elity  bývali na svou poslední cestu vy­bavováni honosnými výrobky – zejména luxusními šperky ze zlata a stříbra (náušnicemi, zdobenými schránkami na předměty, tzv. kaptorgami, jimž byla přisuzována ochranná moc, či gombíky), někdy i je­jich kolekcemi. Šlo o šperky velkomoravského typu i o předměty navazující na honosné a technologicky náročné moravské vzory (zdobení filigránem, granu­lací, v mladším období se objevují zvířecí motivy). V souvislosti s inovací motivů je někdy uvažováno přímo o pražské dílně. Spíše výjimečně, zejména ve srovnání s velkomorav­ským prostředím či jinými oblastmi Čech, se v této době setkáváme v hrobech také se sekerou nebo s ostruhami.

Od závěru 9. století můžeme sledovat  jev, který souvisí s přijetím křesťanství vládnoucí vrstvou, pohřbívání v kostelích. Ty jsou ovšem ještě dlouho vyhrazeny pouze nejvýše postaveným lidem - příslušníkům vládnoucího roku nebo církevním hodnostářům.  K prvním osobám, kterým se dostalo tohoto privilegia, byli  pravděpodobně kníže Spytihněv se svou ženou, pohřbení v kostele P. Marie, v prvním historicky známém kostele v Praze.

Nejstarší raně středověké osídlení Prahy náleží lidem, kteří v období označovaném jako časně slovanské, využívali specifické jednouché v ruce vytvářené nádoby, od nichž byl odvozen název této kultury – kultura s keramikou pražského typu.

Loretánské náměstí je jedním z míst, kde jsou doloženy pohřby z tohoto období, pro něž je charakteristické pohřbívání žehem. Popel mrtvých byl do země ukládán  ve zmíněných nádobách. Na Loretánském náměstí byla objevena jedna kompletně dochovaná nádoba s popelem ženy, několik dalších pak ve zlomcích.

Mladohradištní raně středověké pohřebiště na Loretánském náměstí je dosud nejrozsáhlejším pohřebištěm, objeveným v prostoru historické Prahy. Celkový počet hrobů neumíme určit, s určitostí se pohybujeme v řádu několika stovek pohřbených jedinců, včetně nejmenších dětí. V hrobech se objevují se mince, drobné jednoduché ozdoby – především tzv. záušnice z barevných kovů i stříbra, které se stávají běžným šperkem.

Nejstarší hrobové jámy byly do původně osídlené plochy vyhloubeny někdy po polovině 11. století. V té době se tedy začíná stírat předěl mezi světem živých a světem mrtvých. Proměnila se i výbava, vkládaná neboštíkům na poslední pouť. Objevují se mince, drobné jednoduché ozdoby – především tzv. záušnice z barevných kovů i stříbra, které se stávají běžně dostupným šperkem, korálky z různých materiálů. Rakve, případně jiné jednodušší dřevěné vybavení hrobu se obkládá kameny, setkáváme se s prvními náhrobními kameny. Některé dosahují výjimečných rozměrů, v případě Loretánského náměstí jsou ale vesměs jen minimálně opracované, pouze v jediném případě je doložena rytá značka na povrchu. Některé z těchto kamenů či jejich zlomků jsou osazeny v tarasní zdi, oddělující vyvýšenou část náměstí od plochy, která respektuje přirozený terén a spadá pozvolna k severu.

Výbava vrcholně středověkých hrobů je ještě skromnější, než hrobů v předchozím období. Až na výjimky v podobě skromných prstenů chybí šperk, občas se objeví oděvní doplňky, především opaskové přezky.

Část hrobů, odkrytých na Loretánském náměstí, náleží až období 16. století.  Mezi těmito hroby se často objevují nepietně pohřbené ostatky zemřelých, výjimkou nejsou pohřby těch, jejichž život byl ukončen popravou stětím.

Toto svědectví ve spojení se zprávami v historických pramenech, které často hovoří o popravišti na Hradčanech, případně za strahovskou branou naznačují, že právě v těchto místech se mohlo toto popraviště nacházet. Přímé doklady takového místa ale zjištěny výzkumem nebyly.

Jedno z pohřebišť se rozkládalo jižně dnešního vstupu do areálu strahovského kláštera, kde je zachyceno ve dvou polohách (hospodářský dvůr a zahrada jižně od něj), další v okolí stávající baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Se vznikem kláštera v roce 1142 souvisí mladší etapy pohřbívání, které spadají nejen do středověku, ale i novověku. K objevům hrobů v areálu kláštera docházelo opakovaně již od počátku 20. století.

K výbavě hrobů z předklášterního pohřebiště patřily keramické nádoby, vícečetné soubory esovitých záušnic, jednoduché náušnice, náhrdelníky ze skleněných i jantarových korálků, nože, nalezeno bylo také torzo vědérka, zastoupena je i rolnička, prstýnek či gombíky.