• Menu
    • Aktuality

    • Prezentace
    • Multimediálně
    • Ke stažení

    • Obsah mapy
      • Zkoumané plochy
      • Praha archeologická
      • Za archeologií v Praze
      • Interdisciplinae
      • Památková péče
    • O webu
  • Mapa
EN

    Hradby středověké Prahy
    Vývoj opevnění pražské raně středověké aglomerace a vrcholně středověkého města

    Praha 1, Praha 2

    území Pražské památkové rezervace

    vývoj středověkého opevnění Prahy

    zčásti viditelné

    http://praha-archeologicka.cz/article/?q=hradby#pres-tabs

    Raný středověk (9./10.-12. století)

    Mohutné hradby byly jedním z hlavních a na první pohled viditelných znaků mocenských center a rezidencí raného středověku. Praha, jako sídlo panovníka a současně centrum rodícího se raného českého státu, vzbuzovala svou rozlohou i výstavností nejen respekt svých obyvatel, ale i obdiv návštěvníků ať z blízkých či dalekých krajů. Již od přelomu 9. a 10. století bylo opevněna rozlehlá část pražské sídelní aglomerace mohutnými dřevohliněnými hradbami.  Monumentálnost hlinitého násypu promyšleně zpevněného dřevěným roštem podtrhovala čelní kamenná stěna, dosahující ca čtyřmetrové výšky. Opevněno bylo nejen vlastní sídlo panovníka ve východní části hradčanského ostrohu (na prostoru poněkud menším, než dnešní Hrad), ale zčásti i osídlení v místech dnešních Hradčan a také, na rozdíl od jiných soudobých sídlišť v Čechách, i prostor podhradí. To zaujalo tzv. malostranský amfiteátr, tedy území, sevřené výběhem hradčanského ostrohu a svahy vrchu Petřín a ohraničené od východu nivou Vltavy. Obydleno a využíváno bylo obchodníky, řemeslníky a dalšími obyvateli, jejichž život byl spojen s rozvíjející se metropolí.

    Nejstarší opevnění historického jádra Prahy z období před koncem 9. století je zatím prokázáno pouze několika úseky příkopů.  Jaké je jejich stáří, jaká konstrukce je provázela a jaký byl rozsah prvotně opevněného prostoru, je již několik desetiletí předmětem odborných diskusí.

     

    Rozsah opevněného území a parametry opevnění raně středověké Prahy

    Trojdílný areál, obklopený masivními hradbami, se zpočátku rozpro­střel na ploše nejméně 30 hektarů. Podhradí se po­stupně rozvíjelo a zřejmě již v průběhu 10. století zabralo takřka celý prostor dnešní Malé Strany. Přesný rozsah opevněného západního hradčanského před­hradí na rozdíl od malostranského podhradí neznáme. V období svého největšího rozmachu mohla celková opevněná plocha historického jádra pražské aglo­merace zahrnující hradčanský ostroh (ca 14 hektarů) a přilehlý, tzv. malostranský amfiteátr (25 hektarů) dosáhnout impozantních rozměrů okolo 40 hektarů.

    Hradby byly opakovaně přestavovány, zesilovány, opevněné areály v rámci možností rozšiřovány. To do značné míry komplikuje jejich poznání, neboť v zastavěném prostoru současného města jsou odkrývány často zcela dílčí nespojité úseky opevnění, které lze obtížně propojit a určit jejich vzájemný vztah.

    Parametry opevnění byly poznány na řadě míst a s časem se proměňovaly. Dřevohliněná hradba dosahovala výšky nejméně čtyř metrů. Její čelo bylo chráněno opukovou lícovanou zdí, do níž byly zakomponovány břevna několikanásobného roštu. Později byla konstrukce komplikovanější, objevují např. roubené komory, někdy v kombinaci s roštem. Rošt byl sofistikovaně konstruován z dubových klád dosahujících často standardních rozměrů kolem 200-250 cm délky a o průměrech až 20 centimetrů. Použity byly kmeny někdy až stoletých stromů, které nám umožňují ve výjimečných případech, kdy se dřevo díky kombinaci mimořádných podmínek (bez přístupu vzduchu a za stabilní vlhkosti) dochová, i dataci pomocí dendrochronologie.  Šíře hradby se pohybuje většinou mezi pěti až šesti metry, v exponovaných místech dosahuje ve starší fázi osmi metrů, v mladší až dvanácti. Hradby byly, pokud nebyly na hraně svahu, provázeny příkopy úctyhodných rozměrů – známé příkopy o hloubce čtyř i více metrů a šíře kolem 15 metrů, v některých případech byly širší. Např. příkop před hlavním opevněním hradu byl rekonstruován do šíře 25 metrů. V severní části Pražského hradu a přiléhající části Hradčan byla jako nejmladší hradba bez maltového pojiva objevena celokamenná konstrukce o šířce šesti metrů s kolmou čelní i zadní stěnou, místy se dochovalo její jílové pojivo. Na Pražském hradě bylo toto opevnění po roce 1135 nahrazeno hradbou zcela nového typu zděnou z pečlivě opracovaných opukových kvádříků zděných již na maltu. Tato hradba je dosud dochována na řadě přístupných míst hradního areálu.

    Vrcholný středověk

    Přemyslovská Praha

    Raně středověká Praha zaujímala v nejstarších fázích svého vývoje prostor vltavského levobřeží.  Na pravém břehu je nestarší přítomnost obyvatel Prahy doložena starobylými pohřebišti, spadajícími někam do 2. poloviny 9. století. Další aktivitu představují řemeslnické provozy pracující s železem, vlastní osídlení zaujalo prostor pravého břehu snad až na sklonku 10. století. Nejstarší osídlení známe z nejnižšího vltavského terasového stupně, v průběhu 11. a 12. století se dále šířilo směrem od Vltavy. Hradeb se však toto osídlení dočkalo až v souvislosti s dovršením vývoje středověkého právního města se všemi jeho náležitostmi.  Jako jejich stavitel je označován Václav I. Opevnění bylo stavěno ve dvou etapách.

    V prvé, realizované ve 30. letech 13. století byla bezpečnost obyvatel nově konstituovaného Starého Města pražského zabezpečena obloukem hradby, procházející od vltavského břehu ve směru dnešní Národní třídy přes Příkopy při trase ulice Revoluční opět k Vltavě.  Po polovině 13. století byl pak zbudován navazující pás opevnění proti řece. Ještě ve 13. století získává zděné hradby i jádro Malé Strany.

     

    Parametry prvého opevnění středověkého města

    Staroměstskou hradbu zděnou z lomového kamene provázel parkán a příkop. Hradba východního oblouku byla zděna z opuky, stavebním kamenem pro hradbu proti vodě byly břidlice a křemence. Hradba patrně dosahovala výšky až 9 metrů, šíře kolem dvou metrů. Hradbu východního oblouku provázel příkop, který se vyzna­čuje kolísajícími rozměry i odlišnou skladbou jednot­livých prvků. K vyzdívání šikmých stěn příkopu byla používána převážně břidlice a křemenec, byť nechy­běla ani v Praze běžná opuka. Šířka příkopu při jeho dně je spolehlivě doložena v rozpětí od 13 do 23 metrů. Hloubka příkopu kolísá mezi 5–8,8 metru. Zachy­cené dno většinou nebylo nijak upraveno, výjimečně bylo spíš záměrně vydlážděné.

    S výstavbou gotických  hradeb Malé Strany zůstává spojena řada otazníků. Není zcela zřejmá ani doba jejich vzniku, některé části hradby jsou totiž stavěny ještě románskou technikou, jiné již z lomového zdiva, běžného v gotickém období. Počátky malostranského opevnění jsou hledány kolem poloviny 13. století. Toto opevnění mohlo vznikat ale i dlouhodoběji, přesto, že nově opevněné území levobřeží zdaleka nedosahuje rozlohy raně středověkého opevněného suburbia.

     

    Praha doby Karla IV.

    Opevnění Nového Města pražského souvisí rovněž s jeho založením, které bylo součástí velkolepého konceptu rozvoje Prahy, jehož duchovním otcem byl Karla IV. Jeho ambicí bylo povznést Prahu nejméně na úroveň soudobých předních evropských metropolí. Velkorysost realizovaného projektu dokládá nejlépe skutečnost, že základní uspořádání města dostačuje v podstatě i dnešním nárokům metropole 21. století.

    Podle kronikáře Beneše Krabice z Veitmile byl v den sv. Marka (26. března) roku 1348 položen základní kmen k „velmi silné hradbě s branami a velmi vysokými věže­mi od hradu Vyšehradu až na Poříč“. Dostavěno bylo během dvou let. Známe jej poměrně dobře i vzhledem k jeho častým vyobrazením mladšími vedutami, v některých úsecích jsou pozůstatky hradeb viditelné dodnes.

     V opevnění byly čtyři brány: Poříčská (zvaná i Špitálská), Horská (v blízkosti východního konce nynější Hybernské ulice), brána sv. Prokopa (známá jako Koňská na horním konci dnešního Václavského náměstí) a brána sv. Jana (zva­ná Svinská na východním konci dnešní Ječné ulice). Brány byly stavěny jako průjezdové, chráněné dvěma bočními věžemi, řada dalších věží doplňovala hradby v celém jejich průběhu. Opevnění Nového Města pražského navazovalo na hradby Vyšehradu, který byl právě v tomto období také zcela nově opevněn.

    Přestavba Prahy za Karla IV. se dotkla i levobřeží. Zděnou hradbou byly opevněny jak Hradčany, tak celý současný prostor Malé Strany včetně části svahů Petřína tak, že při Strahovské bráně hradby navazovaly na opevnění Hradčan probíhaly obloukem až nad dnešní Újezd, kde spadaly dolů k řece v dodnes známé podobě tzv. Hladové zdi.

     

    Staroměstskou hradbu zděnou z lomového kamene provázel parkán a příkop. Hradba východního oblouku byla zděna z opuky, stavebním kamenem pro hradbu proti vodě byly břidlice a křemence. Hradba patrně dosahovala výšky až 9 metrů, šíře kolem dvou metrů. Hradbu východního oblouku provázel příkop, který se vyzna­čuje kolísajícími rozměry i odlišnou skladbou jednot­livých prvků. K vyzdívání šikmých stěn příkopu byla používána převážně břidlice a křemenec, byť nechy­běla ani v Praze běžná opuka. Šířka příkopu při jeho dně je spolehlivě doložena v rozpětí od 13 do 23 metrů. Hloubka příkopu kolísá mezi 5–8,8 metru. Zachy­cené dno většinou nebylo nijak upraveno, výjimečně bylo spíš záměrně vydlážděné.

    S výstavbou gotických  hradeb Malé Strany zůstává spojena řada otazníků. Není zcela zřejmá ani doba jejich vzniku, některé části hradby jsou totiž stavěny ještě románskou technikou, jiné již z lomového zdiva, běžného v gotickém období. Počátky malostranského opevnění jsou hledány kolem poloviny 13. století. Toto opevnění mohlo vznikat ale i dlouhodoběji, přesto, že nově opevněné území levobřeží zdaleka nedosahuje rozlohy raně středověkého opevněného suburbia.

    Rozsáhlý dochovaný úsek novoměstské hradby se např. táhne od Karlova až k údolí Botiče pod Vyšehradem. Hradby byly stavěny z lomového zdiva a doplněny příkopy. Výška hradeb byla proměnlivá, dosahovala 6 až 9 metrů, šíře ca dvou metrů. 

    Opevnění pražské levobřežní aglomerace v 10.–11. století. 1 – průběh nejstarší známé linie hradby Pražského hradu; 2 – předpokládaný
rozsah opevnění hradčanského předhradí; 3 – možné vnitřní členění plochy hradčanského předhradí; 4 – opevnění
podhradí; 5 – předpokládané první rozšíření podhradí; 6 – jižní linie opevnění podhradí po dalším rozšíření k jihu; 7 – předpokládaná
fortifikace u hrany zaniklého koryta Vltavy; 8 – prostor nástupiště na most s doloženou dřevěnou komunikací; a – známé
úseky dřevohliněné hradby (zčásti rekonstruováno); b – předpokládané úseky dřevohliněné hradby; c – známé nebo předpokládané
příkopy; d – předpokládané brány; e – předpokládaná poloha dřevěného mostu přes Vltavu; f – dokumentované linie
řezů A, B, C, D, E. Podle podkladů autorů graficky upravila S. Babušková. Situace Pražského hradu a jeho opevnění v raném středověku. Černě -  zděná zástavba a opevnění v románském období, oranžově - schematizovaný průběh nejstarší dřevohliněné hradby centrální části hradu a části navazujícího předhradí. Zobrazeno nad stínovým reliéfem současného povrchu.Podle Boháčová - Podĺiska 2018, upraveno. Schematizované řezy raně středověkým opevněním Pražského hradu: A – řez v severním traktu v pohledu od Prašného mostu.
1 – příkop z 9. století; 2 – dvojice příkopů před nejstarší dřevohliněnou hradbou (východní z nich náležel i k starší soustavě opevnění,
západní byl patrně vybaven palisádou); 3 – těleso dřevohliněné hradby, rozšířené v 2. třetině 10. století o násyp při zadní
stěně; 4 – románská hradba, založená do staršího příkopu; B – řez opevněním na jižním svahu Pražského hradu. 1 – hradba
z počátku 10. století pod severním palácovým dvorkem; 2 – pozice mladší fáze dřevohliněné hradby; 3 – románská hradba
s dochovaným prostorem knížecího paláce; 4 – hradba gotického parkánu. Podle podkladů I. Boháčové sestavila S. Babušková. Opevněná plocha Pražského hradu se postupně rozšiřovala směrem k jihu. Tento proces lze sledovat pod 3. nádvořím. Snímek
zachycuje výsek čelní stěny nejstaršího opevnění, odkryté pod hliněným tělesem mladší hradby, vzniklé snad ještě ve 30. letech
10. století. Čelo mladší hradby se nachází dále k jihu, mimo záběr snímku. Cihlové obezdívky slouží k ochraně prostoru s unikátně
dochovanou dubovou výztuží opevnění. Foto Z. Kačerová, 2014.
    1 2 3 4
    Rekonstrukce dřevohliněné hradby s čelní kamennou zdí
chránící pražské podhradí v 10. století. Kresba J. Havrda, 2007,
NPÚ Praha. Dochovaný úsek čelní zdi nejstarší raně středověké hradby
pod 3. nádvořím Pražského hradu. Foto M. Semerád, 2014,
ARÚ Praha. Komorová konstrukce (vzadu) a rošt mladší raně středověké
hradby zbudované zřejmě na počátku 2. třetiny 10. století
a dochované pod 3. nádvořím Pražského hradu, výřez.
© ARÚ Praha, č. neg. FT000103284. Destrukce zdi z velkých opukových kamenů tvořících původně
čelo dřevohliněného tělesa hradby z 10. století. Kameny
se zřítily na severní svah příkopu opevnění z 10. století.
Zahrada domu čp. 249 mezi Nerudovou a Břetislavovou ulicí
(Havrda – Podliska 2003).
    5 6 7 8
    Odkrytý jednoduchý rošt z dubových klád zpevňující těleso
raně středověké hradby nalezené pod domem čp. 249
v Nerudově ulici. Foto J. Hlavatý, 2002, NPÚ Praha. Úsek opevnění Nového Města mezi Koňskou a Svatojánskou (Svinskou) bránou barevně vyznačený na tzv. Sadelerově prospektu
z roku 1606. © Archiv hl. m. Prahy, Sbírka grafiky, sign. G 17 a G 18. Schéma vrcholně středověkého až novověkého opevnění pražských měst s označením bran a forten (podle Semotanová
a kol. 2016). Pozůstatek gotické brány sv. Valentina nalezené při
archeologickém výzkumu v domě čp. 71 v Křižovnické ulici
na Starém Městě. Foto M. Frouz, 2017.
    9 10 11 12
    Dokumentace pozůstatků a rekonstrukce neznámé brány
na východní straně opevnění Malé Strany, dnes obvodové zdi
Pálffyovského paláce čp. 158 ve Valdštejnské ulici. 1 – konzola,
na níž spočíval oblouk brány; 2 – druhá konzola použita druhotně
v zazdívce; 3 – dlažba brány (podle Čiháková 2009a). Ideální řez středověkým opevněním Starého Města (podle
Juřina et al. 2009a). Dochovaná hranolová věž staroměstského opevnění na
dvoře domu čp. 314 v Bartolomějské ulici. Foto V. Razím, 2000. Torzo severní věže středověké brány Špičky. Stav 2016. Foto I. Boháčová.
    13 14 15 16
    Jedna z pracovních verzí opevnění pražské levobřežní aglomerace v 10.–11. století převedená do 3D modelu.   Odlišeny  nejsou hypotetické úseky opevnění (pozice příčných linií opevnění Hradčan) od jednoznačně doložených (Pražský hrad a Malá Strana).
    17
    • 1 – Opevnění pražské levobřežní aglomerace v 10.–11. století. 1 – průběh nejstarší známé linie hradby Pražského hradu; 2 – předpokládaný rozsah opevnění hradčanského předhradí; 3 – možné vnitřní členění plochy hradčanského předhradí; 4 – opevnění podhradí; 5 – předpokládané první rozšíření podhradí; 6 – jižní linie opevnění podhradí po dalším rozšíření k jihu; 7 – předpokládaná fortifikace u hrany zaniklého koryta Vltavy; 8 – prostor nástupiště na most s doloženou dřevěnou komunikací; a – známé úseky dřevohliněné hradby (zčásti rekonstruováno); b – předpokládané úseky dřevohliněné hradby; c – známé nebo předpokládané příkopy; d – předpokládané brány; e – předpokládaná poloha dřevěného mostu přes Vltavu; f – dokumentované linie řezů A, B, C, D, E. Podle podkladů autorů graficky upravila S. Babušková.
    • 2 – Situace Pražského hradu a jeho opevnění v raném středověku. Černě - zděná zástavba a opevnění v románském období, oranžově - schematizovaný průběh nejstarší dřevohliněné hradby centrální části hradu a části navazujícího předhradí. Zobrazeno nad stínovým reliéfem současného povrchu.Podle Boháčová - Podĺiska 2018, upraveno.
    • 3 – Schematizované řezy raně středověkým opevněním Pražského hradu: A – řez v severním traktu v pohledu od Prašného mostu. 1 – příkop z 9. století; 2 – dvojice příkopů před nejstarší dřevohliněnou hradbou (východní z nich náležel i k starší soustavě opevnění, západní byl patrně vybaven palisádou); 3 – těleso dřevohliněné hradby, rozšířené v 2. třetině 10. století o násyp při zadní stěně; 4 – románská hradba, založená do staršího příkopu; B – řez opevněním na jižním svahu Pražského hradu. 1 – hradba z počátku 10. století pod severním palácovým dvorkem; 2 – pozice mladší fáze dřevohliněné hradby; 3 – románská hradba s dochovaným prostorem knížecího paláce; 4 – hradba gotického parkánu. Podle podkladů I. Boháčové sestavila S. Babušková.
    • 4 – Opevněná plocha Pražského hradu se postupně rozšiřovala směrem k jihu. Tento proces lze sledovat pod 3. nádvořím. Snímek zachycuje výsek čelní stěny nejstaršího opevnění, odkryté pod hliněným tělesem mladší hradby, vzniklé snad ještě ve 30. letech 10. století. Čelo mladší hradby se nachází dále k jihu, mimo záběr snímku. Cihlové obezdívky slouží k ochraně prostoru s unikátně dochovanou dubovou výztuží opevnění. Foto Z. Kačerová, 2014.
    • 5 – Rekonstrukce dřevohliněné hradby s čelní kamennou zdí chránící pražské podhradí v 10. století. Kresba J. Havrda, 2007, NPÚ Praha.
    • 6 – Dochovaný úsek čelní zdi nejstarší raně středověké hradby pod 3. nádvořím Pražského hradu. Foto M. Semerád, 2014, ARÚ Praha.
    • 7 – Komorová konstrukce (vzadu) a rošt mladší raně středověké hradby zbudované zřejmě na počátku 2. třetiny 10. století a dochované pod 3. nádvořím Pražského hradu, výřez. © ARÚ Praha, č. neg. FT000103284.
    • 8 – Destrukce zdi z velkých opukových kamenů tvořících původně čelo dřevohliněného tělesa hradby z 10. století. Kameny se zřítily na severní svah příkopu opevnění z 10. století. Zahrada domu čp. 249 mezi Nerudovou a Břetislavovou ulicí (Havrda – Podliska 2003).
    • 9 – Odkrytý jednoduchý rošt z dubových klád zpevňující těleso raně středověké hradby nalezené pod domem čp. 249 v Nerudově ulici. Foto J. Hlavatý, 2002, NPÚ Praha.
    • 10 – Úsek opevnění Nového Města mezi Koňskou a Svatojánskou (Svinskou) bránou barevně vyznačený na tzv. Sadelerově prospektu z roku 1606. © Archiv hl. m. Prahy, Sbírka grafiky, sign. G 17 a G 18.
    • 11 – Schéma vrcholně středověkého až novověkého opevnění pražských měst s označením bran a forten (podle Semotanová a kol. 2016).
    • 12 – Pozůstatek gotické brány sv. Valentina nalezené při archeologickém výzkumu v domě čp. 71 v Křižovnické ulici na Starém Městě. Foto M. Frouz, 2017.
    • 13 – Dokumentace pozůstatků a rekonstrukce neznámé brány na východní straně opevnění Malé Strany, dnes obvodové zdi Pálffyovského paláce čp. 158 ve Valdštejnské ulici. 1 – konzola, na níž spočíval oblouk brány; 2 – druhá konzola použita druhotně v zazdívce; 3 – dlažba brány (podle Čiháková 2009a).
    • 14 – Ideální řez středověkým opevněním Starého Města (podle Juřina et al. 2009a).
    • 15 – Dochovaná hranolová věž staroměstského opevnění na dvoře domu čp. 314 v Bartolomějské ulici. Foto V. Razím, 2000.
    • 16 – Torzo severní věže středověké brány Špičky. Stav 2016. Foto I. Boháčová.
    • 17 – Jedna z pracovních verzí opevnění pražské levobřežní aglomerace v 10.–11. století převedená do 3D modelu. Odlišeny nejsou hypotetické úseky opevnění (pozice příčných linií opevnění Hradčan) od jednoznačně doložených (Pražský hrad a Malá Strana).
    hradba Praha v minulosti příměstská krajina raný středověk vrcholný středověk

    Datum vložení: 30.10.2018 | Datum aktualizace: 23.11.2020
    Autor: Ivana Boháčová

    Použité prameny:
    • Boháčová, I. - Podliska, J. a kol. 2018: Průvodce pražskou archeologií. Praha. 2., upravené vydání.
    Vyhledávání prezentací
    Témata
    • Zkoumané plochy1
    • Praha archeologická36
    • Za archeologií v Praze87
    • Interdisciplinae8
    • Památková péče4
    Nedávné prezentace
    • Raně středověké pohřebiště v Motole Lokalita leží na severním svahu údolí Motolského…
    • Hradiště Zámka u Bohnic Hradiště Bohnice se nachází nad pravým břehem…
    • Hradiště Butovice Eneolitické výšinné sídliště a později raně…
    Štítky
    hradba Praha v minulosti příměstská krajina raný středověk vrcholný středověk

    © 2022 Provozovatelem webu je: ARCHEOLOGICKÝ ÚSTAV AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, 118 01 Praha 1, IČ: 67985912, DIČ: CZ67985912

    Používáme cookies k optimalizaci našich webových stránek podle zásad cookies.
    Odmítnout Souhlasím