Rozsah opevněného území a parametry opevnění raně středověké Prahy

Trojdílný areál, obklopený masivními hradbami, se zpočátku rozpro­střel na ploše nejméně 30 hektarů. Podhradí se po­stupně rozvíjelo a zřejmě již v průběhu 10. století zabralo takřka celý prostor dnešní Malé Strany. Přesný rozsah opevněného západního hradčanského před­hradí na rozdíl od malostranského podhradí neznáme. V období svého největšího rozmachu mohla celková opevněná plocha historického jádra pražské aglo­merace zahrnující hradčanský ostroh (ca 14 hektarů) a přilehlý, tzv. malostranský amfiteátr (25 hektarů) dosáhnout impozantních rozměrů okolo 40 hektarů.

Hradby byly opakovaně přestavovány, zesilovány, opevněné areály v rámci možností rozšiřovány. To do značné míry komplikuje jejich poznání, neboť v zastavěném prostoru současného města jsou odkrývány často zcela dílčí nespojité úseky opevnění, které lze obtížně propojit a určit jejich vzájemný vztah.

Parametry opevnění byly poznány na řadě míst a s časem se proměňovaly. Dřevohliněná hradba dosahovala výšky nejméně čtyř metrů. Její čelo bylo chráněno opukovou lícovanou zdí, do níž byly zakomponovány břevna několikanásobného roštu. Později byla konstrukce komplikovanější, objevují např. roubené komory, někdy v kombinaci s roštem. Rošt byl sofistikovaně konstruován z dubových klád dosahujících často standardních rozměrů kolem 200-250 cm délky a o průměrech až 20 centimetrů. Použity byly kmeny někdy až stoletých stromů, které nám umožňují ve výjimečných případech, kdy se dřevo díky kombinaci mimořádných podmínek (bez přístupu vzduchu a za stabilní vlhkosti) dochová, i dataci pomocí dendrochronologie.  Šíře hradby se pohybuje většinou mezi pěti až šesti metry, v exponovaných místech dosahuje ve starší fázi osmi metrů, v mladší až dvanácti. Hradby byly, pokud nebyly na hraně svahu, provázeny příkopy úctyhodných rozměrů – známé příkopy o hloubce čtyř i více metrů a šíře kolem 15 metrů, v některých případech byly širší. Např. příkop před hlavním opevněním hradu byl rekonstruován do šíře 25 metrů. V severní části Pražského hradu a přiléhající části Hradčan byla jako nejmladší hradba bez maltového pojiva objevena celokamenná konstrukce o šířce šesti metrů s kolmou čelní i zadní stěnou, místy se dochovalo její jílové pojivo. Na Pražském hradě bylo toto opevnění po roce 1135 nahrazeno hradbou zcela nového typu zděnou z pečlivě opracovaných opukových kvádříků zděných již na maltu. Tato hradba je dosud dochována na řadě přístupných míst hradního areálu.

Parametry prvého opevnění středověkého města

Staroměstskou hradbu zděnou z lomového kamene provázel parkán a příkop. Hradba východního oblouku byla zděna z opuky, stavebním kamenem pro hradbu proti vodě byly břidlice a křemence. Hradba patrně dosahovala výšky až 9 metrů, šíře kolem dvou metrů. Hradbu východního oblouku provázel příkop, který se vyzna­čuje kolísajícími rozměry i odlišnou skladbou jednot­livých prvků. K vyzdívání šikmých stěn příkopu byla používána převážně břidlice a křemenec, byť nechy­běla ani v Praze běžná opuka. Šířka příkopu při jeho dně je spolehlivě doložena v rozpětí od 13 do 23 metrů. Hloubka příkopu kolísá mezi 5–8,8 metru. Zachy­cené dno většinou nebylo nijak upraveno, výjimečně bylo spíš záměrně vydlážděné.

S výstavbou gotických  hradeb Malé Strany zůstává spojena řada otazníků. Není zcela zřejmá ani doba jejich vzniku, některé části hradby jsou totiž stavěny ještě románskou technikou, jiné již z lomového zdiva, běžného v gotickém období. Počátky malostranského opevnění jsou hledány kolem poloviny 13. století. Toto opevnění mohlo vznikat ale i dlouhodoběji, přesto, že nově opevněné území levobřeží zdaleka nedosahuje rozlohy raně středověkého opevněného suburbia.

Staroměstskou hradbu zděnou z lomového kamene provázel parkán a příkop. Hradba východního oblouku byla zděna z opuky, stavebním kamenem pro hradbu proti vodě byly břidlice a křemence. Hradba patrně dosahovala výšky až 9 metrů, šíře kolem dvou metrů. Hradbu východního oblouku provázel příkop, který se vyzna­čuje kolísajícími rozměry i odlišnou skladbou jednot­livých prvků. K vyzdívání šikmých stěn příkopu byla používána převážně břidlice a křemenec, byť nechy­běla ani v Praze běžná opuka. Šířka příkopu při jeho dně je spolehlivě doložena v rozpětí od 13 do 23 metrů. Hloubka příkopu kolísá mezi 5–8,8 metru. Zachy­cené dno většinou nebylo nijak upraveno, výjimečně bylo spíš záměrně vydlážděné.

S výstavbou gotických  hradeb Malé Strany zůstává spojena řada otazníků. Není zcela zřejmá ani doba jejich vzniku, některé části hradby jsou totiž stavěny ještě románskou technikou, jiné již z lomového zdiva, běžného v gotickém období. Počátky malostranského opevnění jsou hledány kolem poloviny 13. století. Toto opevnění mohlo vznikat ale i dlouhodoběji, přesto, že nově opevněné území levobřeží zdaleka nedosahuje rozlohy raně středověkého opevněného suburbia.

Rozsáhlý dochovaný úsek novoměstské hradby se např. táhne od Karlova až k údolí Botiče pod Vyšehradem. Hradby byly stavěny z lomového zdiva a doplněny příkopy. Výška hradeb byla proměnlivá, dosahovala 6 až 9 metrů, šíře ca dvou metrů.