Eneolitické výšinné sídliště a později raně středověké hradiště bylo postaveno na protáhlém, plochém ostrohu nad Prokopským a Dalejským údolím, orientovaném ve směru jihozápad–severovýchod. Jeho čelo ze severní, západní a jižní strany obtéká Prokopský potok, nad nímž se hradiště zvedá do výše až 75 metrů,. Jihovýchodní svahy spadají k břehům Dalejského potoka. Směrem k severovýchodu je jeho plocha otevřená a přechází do rovinatého terénu plošiny nad Prokopským údolím, táhnoucí se až k Dívčím hradům na okraji vltavského kaňonu. Butovické hradiště zaujímá celou plochu ostrohu a tvoří areál o celkové rozloze necelých devět hektarů. Strmé, skalnaté srázy na západní a jižní straně představovaly jeho přirozenou ochranu a zřejmě nebyly výrazněji opevněny. Obvodové ohrazení probíhalo nad mírnějším, severním svahem, kde jeho kamennou destrukci objevil archeologický výzkum v roce 1964. Konstrukci hradby se nepodařilo zjistit, avšak je zřejmé, že při její stavbě bylo použito velké množství kamene.

Plochu ostrohu příčně člení dva valové pásy. Vnější val, který na severovýchodě odděloval hradiště od okolního terénu a chránil vstup na předhradí, rozrušila intenzívní zemědělská činnost. Ještě na konci 19. století však byl patrný jako výrazná terénní vlna v délce asi 172 metry. Vnitřní val se dodnes dochoval jako asi 150 metrů dlouhá mez, která o více než dva metry převyšuje terén předhradí. Odděloval a bránil vnitřní část hradiště o rozloze asi 4,5 hektaru, situovanou nad údolím, v jihozápadní polovině návrší. O konstrukci těchto valů zatím také nic nevíme a neznáme ani podobu zástavby ohrazených ploch – výzkum v roce 1964 odkryl pouze pozůstatky jednoho raně středověkého objektu vanovitého tvaru a nejasného účelu.

Z  výzkumu a povrchových sběrů z dřívějších i nedávných dob pochází množství pravěkých a raně středověkých nálezů, převážně zlomků keramiky. Podle její datace představuje butovické hradiště polykulturní lokalitu s pozůstatky osídlení nejen z raného středověku, ale i z různých období pravěku. Nepočetné keramické zlomky patří neolitickým kulturám s lineární a vypíchanou keramikou (5600–4200 př. n. l.), velmi výrazné jsou naopak stopy osídlení z období eneolitu, kdy zde existovalo výšinné, zřejmě opevněné sídliště kultury řivnáčské (3100–2800 př. n. l.), ojediněle se tu našla také keramika z doby bronzové (2300–750 př. n. l.) a ze starší doby železné (800–400 př. n. l.). Raně středověké hradiště tu vzniklo pravděpodobně již v 8. století, vrcholný rozkvět zažilo v 9. století a zaniklo někdy na počátku 10. století.