Stejně jako mnohé další vsi v okolí Prahy byly i Čimice v 70. a 80. letech 20. století pohlceny rozpínající se periferií hlavního města. V přímé souvislosti s tím byla zbourána značná část historické zástavby starých Čimic, a tak smazán i celkový ráz kulturní krajiny. Počátek kontinuálního osídlení Čimic představují nálezy, které spojujeme s nejstaršími slovanskými obyvateli českých zemí, příp. s obdobím těsně předcházejícím.
Po dobu následujících přibližně 700 let osvětluje pozoruhodný vývoj Čimic pouze archeologie. Dlouhodobou stabilitu osídlení Čimic, jež doznávalo v průběhu věků jen relativně nevelké prostorové posuny, je třeba přičíst zřejmě na vrub utváření místního krajinného reliéfu. Jedním z nejpodstatnějších hledisek při volbě místa pro založení sídla byla vždy dostupnost vodního zdroje. Prostor skýtající dobrý přístup k vodě a zároveň příhodný sklon terénu pro osídlení spojené se zemědělskou činností není v daném území rozlehlý, což je klíčem k pochopení sídelně-historické situace katastru a jeho vývoje. Neuměle vyhlížející keramické nádoby pražského typu jsou spojovány s nejstaršími slovanskými obyvateli českých zemí.
V prostoru jihovýchodně od dnešního rybníka (plocha 2) existovalo nejstarší známé středověké sídliště v katastru dnešních Čimic. Stopami po něm byla nejméně dvě mělce zahloubená dna chat vybavených jednoduchým otopným zařízením a také zásobní jámy. V ploše 2 pokračovalo osídlení v období starohradištním (polovina 7. až konec 8. století) a podle stopového zastoupení příslušných keramických nálezů snad ještě v období středohradištním (9. až 1. polovina 10. století). V mladohradištním období (2. polovina 10. až 1. polovina 12. století) se osídlení přesunulo přibližně 130 metrů k západu, kde byly na nepříliš skloněném jižním svahu nad rybníkem (plocha 3) odkryty úseky mělkých příkopů, či spíše žlabů. Takové útvary archeologie vykládá jako ohrazení či alespoň vymezení určitého prostoru. Příkopy/žlaby nemusely být provázeny nějakou nadzemní fortifikační či ohradní stavbou, např. palisádou, ale mohly sloužit jako nepřekročitelná překážka pro dobytek. Rozsah archeologického odkryvu neumožňuje stanovení ani přibližného rozsahu pozemku, který mohl být takto vymezen, i tak je nález cenný jako další z dosud nečetných ukázek svého druhu z českého území. Ještě o 50 metrů dále západním směrem došlo k odkryvu pozůstatků zahloubeného či polozahloubeného obdélného objektu – tzv. zemnice či polozemnice – se stopami ohniště na podlaze, který však byl dle keramických nálezů o něco starší než zmiňované žlaby.
Písemné prameny k Čimicím mlčí až do roku 1328, kdy jsou zachyceny jako majetek svatovítské kapituly. O šest let později probošt kapituly popisoval škody, které utrpěly kapitulní držby, mezi jinými Čimice. Kapitulní urbář z počátku 15. století v Čimicích zmiňuje proboštův dvůr (curia), vinici, rybník a jednoho člověka, snad je myšlen správce dvora či někdo, kdo reprezentuje vrchnost. Na počátku husitských bouří se kapitulního majetku násilně zmocnili měšťané Nového Města pražského, a i pak se stával dvůr předmětem častých obchodních transakcí a v průběhu husitských válek poté zpustl.
1 | 2 | 3 | 4 |
5 | 6 | 7 | 8 |
Datum vložení: 22.10.2017 | Datum aktualizace: 4.2.2018
Autor: Filip Laval