Chaberský kostel patří k velmi dobře zachovaným románským stavbám v Praze. Písemné zprávy o něm i samotné vsi jsou podstatně mladší než jeho vznik. Nejstarší spolehlivá zmínka o Chabrech pochází až z roku 1273, kdy zde měl svůj majetek Strahovský klášter. Stavební úpravy v kostele proběhly po husitských válkách, v roce 1505 a asi kolem poloviny 16. století. Kostel je dobře zachovalou románskou stavbu s obdélnou lodí a půlkruhovou apsidou, na nichž jsou částečně dochovaná originální okna. Původní vstup do kostela vede z jižní strany. Apsida je členěna lizénami a pod římsou ji obíhá obloučkový vlys. Interiér apsidy kostela zdobí unikátní pozdně románské malby, jimž dominuje zobrazení Krista v mandorle v konše apsidy. V nižší úrovni spatřujeme vyobrazení apoštolů z 30. – 40. let 13. století. Nejnižší vodorovný pás maleb tvoří mariánský cyklus, patrně z 50. – 60. let 13. století. Na západní straně lodi byla empora zaklenutá dvěma poli křížové klenby. Prezentovaná zůstává patka sloupu románské empory, která byla odkryta při archeologickém výzkumu v letech 1973–1976. Ten proběhl v souvislosti s rekonstrukcí svatyně a překvapivé bylo objevení tří starších sakrálních staveb.

Předchůdcem dnešního chrámu byla rozměrná rotunda, druhá největší v Čechách. V interiéru se z ní zachovala základová část podkovovité apsidy, vně kostela byla odkryta vnější hrana lodi. V západní části byl odhalen i u rotundy základ podpory západní empory. Podlahu rotundy kryly keramické reliéfní dlaždice. V množství nalezených zlomků a ve čtyřech na původním místě zachovalých torzech podlahy bylo identifikováno celkem 19 různých typů dlaždic s geometrickými, rostlinnými a zvířecími motivy a nechybějí ani dlaždice s lidskými postavami. Většinou se jedná o typy dlaždic odjinud neznámých. Rotundě předcházela podélná stavba, z níž se zachovaly základy severní a západní zdi stavěné technikou klasového zdiva. Nejstarší stavba byla opět podélná, pravoúhlá byla i její východní partie. Na rozdíl od následných svatyní nebyla zřejmě kamenná, její dřevěná konstrukce spočívala na kamenné podezdívce. Archeologický výzkum vně kostela prokázal, že kolem svatyní se po celou dobu existence pohřbívalo; středověké hroby obsahovaly ale nálezy jen sporadicky. Problematické je datování celé zdejší situace. Na základě umělecko-historického rozboru a českých analogií je dnešní kostel větši­nou kladen do 3. čtvrtiny 12. století. Ze starších staveb, z nichž jsou dochovány pouze základy, postrádáme datovatelné prvky. Nejstarší hrobové nálezy jsou z 11. století. S jistotou lze říci, že význam lokality v raném středověku byl rozhodně větší, než bychom původně předpokládali. Svůj význam kostel časem ztratil a zařadil se ke skromným kostelíkům v okolí. Archeologický výzkum v kostele v Dolních Chabrech přinesl řadu překvapujících objevů, mnohá tajemství si ale kostel stále ponechává.