Výstavba opevnění dokončila vývoj dnešního Starého Města jako středověkého města se všemi odpovídajícími náležitostmi. Opevnění bylo vybudováno ve dvou etapách. Ve 30. letech 13. století obkroužil jeho systém (hradba, parkán, příkop) oblouk v trase dnešních ulic Národní, 28. října, Na Příkopě a Revoluční. Ve druhé etapě v 50. letech 13. století byla postavena bez dalších prvků opevnění samotná hradební zeď na severu a západě Starého Města proti Vltavě a celý okruh fortifikace byl uzavřen. Většina dochovaných pozůstatků staroměstského opevnění se skrývá v podzemí. Pouze ve třech případech lze spatřit dochované části opevnění ve své nadzemní podobě. Jde o dvě nepřístupné věže v Bartolomějské ulici a mladší Prašnou bránu, která nestojí přesně na místě původní brány, ale je posunuta více do hradebního příkopu. Pozůstatky staroměstského můstku ve vestibulu stanice metra, odhalené v průběhu 60. let 20. století při jeho stavbě, dávají nahlédnout na jinak neprezentované prvky opevnění. Viditelná partie příkopu je vymezena jeho vnitřní vyzděnou, převážně břidlicovou stěnou (eskarpou). Z ní vybíhá oblouk zdiva můstku přes příkop spočívající na pilíři, z něhož vychází část druhého oblouku. Další část konstrukce můstku byla zbořena v době výstavby dnešních domů ve 40. letech 19. století. Nejednalo se o kompletně zděný most. Byl tvořen dvěma nepříliš širokými bočními zdmi, na nichž zřejmě spočívala dřevěná mostovka, kterou bylo možno v případě ohrožení odstranit. Vznik můstku je kladen nejdříve do poloviny 15. století, protože pilíř dochované části můstku spočívá na vyzdívce odpadní jímky, zahloubené do částečně zasypaného příkopu a zaplněné podle nálezů na přelomu 14. a 15. století. Na samotném dně příkopu byl odhalen celkem mohutný na koso stavěný pilíř z velkých kvádrů, který snad mohl patřit původnímu můstku přes příkop ze 13. století.