Týnský chrám tvoří dnes dominantu východní části Staroměstského náměstí a představuje tak téměř symbol Starého Města pražského. Jeho současná podoba je výsledkem především vrcholně a pozdně gotické výstavby tohoto hlavního staroměstského chrámu. Podobně jako většina zdejších kostelů měl i on své starší předchůdce. Jejich přesnou podobu neznáme; jistá je existence románské a raně gotické fáze. V roce 1890 probíhaly jižně od presbytáře dnešního kostela výkopy, které zachytily dvě starší fáze zástavby uvedeného místa. Tři odkryté kvádříkové zdi, které obsahovaly nevysokou část nadzemního zdiva a hluboký základ, dokládají existenci pravoúhlé románské stavby, s největší pravděpodobností vícelodní, tak jak by odpovídalo významu svatyně. Rozsáhlejší byly pozůstatky raně gotického chrámu, z něhož byla odkryta jižní boční loď a část prostoru střední lodi. Tzv. kaple sv. Ludmily v západní části jižní lodi byla Janem Herainem interpretována jako jedna z věží, doložená písemně k roku 1310. Na východní straně střední lodi byla zahloubená půdorysně lehce lichoběžníková krypta s nepravidelným čtyřúhelným závěrem (jeho obrys je schematicky naznačen v dlažbě prostranství jižně od stojícího presbytáře). Prostor krypty byl zaklenut devíti poli křížové klenby, oddělené pasy a sklenuté na šest sloupků. Na východní straně se nalézal základ oltáře. Až 2 m mocné obvodové zdivo bylo vybaveno minimálně šesti opěráky. Evidován byl i výskyt kamenických značek. Krypta po svém zániku sloužila jako místo uložení pro velké množství zemřelých. Zpráva informuje o množství cihlových hrobek i o nálezech relativně velkého počtu mincí, včetně dvou zlatých, z 2. poloviny 14. století. Přes identifikaci tzv. kaple sv. Ludmily jako součásti raně gotického kostela byla kaple posléze odstraněna.