Jedná se o jeden z nejdříve rozpoznaných románských domů a v době svého objevení mimořádně zachovaný objekt o třech podlažích. Dějiny domu jsou z písemných zpráv sledovatelné až od roku 1383, kdy byl majetkem univerzitní koleje Všech svatých, zvané také Andělské, zřízené v roce 1366.

Dům se skládá ze dvou kamenných románských objektů. Jádrem je dvouprostorová stavba, z níž zůstalo zachováno spodní a část středního podlaží. Jejím hlavním prostorem je obdélná místnost, zaklenutá čtyřmi poli křížové klenby na střední sloupek. Jednotlivá klenební pole jsou oddělena pasy, spočívajícími na okosených římsovitých patkách. Veškeré zdivo je provedeno z velmi pečlivě opracovaných kvádříků, kladených do pravidelných řádek. Ve východní stěně místnosti je dochován okenní otvor, v ostatních stěnách jsou celkem čtyři odkládací niky. Vstupní portál je umístěn v jižní stěně a tvoří jej pravoúhlý vstupní otvor, umístěný v převýšené půlkruhovitě zaklenuté portálové nice. Do místnosti se vstupovalo ze vstupní šíje, přiložené k jižní obvodové stěně.  Na severní straně k jádru přiléhá podélná místnost, dodatečně, ale ještě v románském období přizděná a zaklenutá valenou klenbou. Z 2. podlaží se zachovala jen zhruba 1 metr vysoká partie, která má stejné půdorysné členění jako spodní podlaží. Hlavní prostor byl opět zaklenut čtyřmi poli křížové klenby na střední sloupek, obdélná komora na severní straně byla opatřena dřevěným stropem. Odkryta je i spodní partie schodiště v síle západní zdi, kterým bylo přístupné nedochované 3. podlaží. Z dnešního hlediska nekomfortnímu vybavení obytných prostor nasvědčuje absence stop jakéhokoliv otopného zařízení.

Pečlivost a dokonalé opracování stavebních článků nasvědčují stavbě domu ve dvou etapách ještě ve 12. století. Zvláštností je existence druhého kamenného románského domu na parcele. Dochovaly se z něho pozůstatky kvádříkové stavby, která byla netypicky zděna na úrovni tehdejšího terénu. Hrubě opracované vysoké kvádříky dokládají vznik stavby na sklonku románské epochy, patrně v 1. polovině 13. století. Na vnějším líci východní stěny domu byla odkryta obdélná zahloubená částečně zaklenutá jímka (1,5 × 2 m, hloubka více než 2 m), zděná rovněž z kvádříků. Jedná se zjevně o záchodovou jímku, spodní součást záchodového rizalitu, u pražských románských domů unikátního. Právě přítomnost tohoto zařízení dokládá obytnou funkci stavby.