První písemná zpráva z roku 1333 kostel připomíná již jako farní. O jeho počátcích a zakladateli se z historických pramenů nedozvídáme nic. Nejstarší dochovaná partie byla románská, k roku 1749 je kladena jeho barokní přestavba. Nevelký kostel byl v 19. století zbourán, jeho funkci převzala novostavbou kostela sv. Václava na náměstí 14. října. Románskou fázi kostela tvořila obdélná loď s půlkruhovou apsidou, členěnou třemi lizénami, vybíhajícími z nízkého soklu. Pod římsou obíhal apsidu obloučkový vlys. Ze západní průčelní zdi a z apsidy bylo výzkumem odkryto jen základové zdivo, část nadzemní partie se dochovaly u jižní a severní zdi lodi a byly tvořeny pečlivě opracovanými kvádříky. Charakter a pečlivost provedení zdiva, stejně jako relativně vysoké kvádříky, svědčí o pravděpodobném vzniku stavby ve 12. století, spíše v jeho 2. polovině. V  15. nebo 16. století, byla u jihovýchodního nároží kostelní lodi postavena věž. Barokní přestavba zlikvidovala románské západní průčelí a prodloužila kostelní loď skoro na dvojnásobek původní délky (vnější rozměry románské lodi činily 12,2 × 8,2 metru). Zhruba uprostřed původní délky lodi byl dvěma nevelkými mělkými přístavky k jihu a severu, patrně za barokní přestavby, realizován nevýrazný transept. Jižně od jeho jižního ramene byl odkryt prostor s cihlovou dlažbou, který mohl být sakristií kostela. Vývoj této části půdorysu svatyně určují vztahy jeho jednotlivých zdí. Věž je přizděna na spáru k jižní kvádříkové zdi románské lodi. Zdivo přístavku, tvořícího jižní rameno transeptu, je na severu přiloženo k románskému zdivu, na východě pak ke zdivu věže. Zdivo předpokládané sakristie je přizděno ke zdivu transeptu a je tedy nejmladší zjištěnou stavební fází. Dvě úrovně cihlové dlažby nasvědčují delší době užívání tohoto prostoru.