V roce 1929 se při rekonstrukci domů čp. 486 a 490 na Novém Městě pražském objevil fragment opukového zdiva. Po začistění a zaměření se ukázalo, že se jedná o východní část církevní stavby. Šlo o kostel sv. Jana na Bojišti, který nechala r. 1173 postavit manželka knížete Konráda na paměť jeho vítězné bitvy, a který zanikl v 17. století. Pro rekonstrukci stavby znamenala určitý problém skutečnost, že se většinou dochovalo pouze narušené zdivo základů, jen na jižní straně zůstalo zachováno i řádkované zdivo nadzemní konstrukce. Po provedení dokumentace byly tehdy fragmenty zdí odstraněny. V roce 1982 byla archeology odkryta zbylá část půdorysu kostela, třetina délky lodi a západní věž. Blok základového zdiva zjištěný uprostřed lodi lze stěží vyložit jinak než jako základy pro sloup nesoucí tribunu. Tyto nálezy umožnily pravděpodobnou rekonstrukci celé stavby. Šlo o kostelík nenáročné architektury, běžně se vyskytující v Čechách ve 12. století. Objevená svatyně měla obdélníkovou loď a polokruhovou apsidu. Do pravděpodobně plochostropé lodi se vstupovalo portálem v jižní obvodové zdi. V západní části lodi byl prostor zaklenutý dvěma poli křížové klenby na střední sloupek nesoucí tribunu. Ta byla přístupná nejspíše vnějším schodištěm při severní straně lodi. K západnímu průčelí kostela byla přisazena čtyřboká věž. Výzkum potvrdil, že věž i kostel vznikaly souběžně – základy obou konstrukcí byly provázány. V bezprostřední blízkosti kostela nezachytily výkopy žádné středověké pohřby. Je zřejmé, že kostel sv. Jana na Bojišti patřil při svém vzniku mezi nevelkou skupinu kostelů votivních, stavěných bez přímé souvislosti na osadu, vesnici nebo dvorec.