Na jihozápadním okraji židovského hřbitova na Starém Městě stojí jedna z nejstarších dochovaných pražských synagog. Stavba Pinkasovy synagogy byla dokončena v roce 1535. Při výkopu odvodňovacích rýh byla zde v roce 1968 odhalena změť mnoha zdiv a základů staveb pocházejících z různých přestaveb domů stojících na těchto místech od středověku až do asanace na konci 19. století. Při severní fasádě synagogy narazily výkopy na středověkou stavbu, jejíž konstrukce byla použita jako základ pro severní zeď dnešní synagogy. K této stavbě přiléhala hluboká konstrukce roubené studny, z níž bylo vybráno množství středověké keramiky a zlomků skleněných nádob pocházejících ze 14. a 15. století. Dům, k němuž studna patřila, musel zaniknout dřív, než byl na jeho místě založen hřbitov, tj. už v první polovině 15. století. Ještě zajímavější nález byl ale zjištěn ve výkopu na východní straně synagogy. Také zde byla odkryta středověká konstrukce z šedočerné břidlice, jejíchž základů bylo využito při dalších přestavbách. Do prostoru vzniklého přestavbami byla později vestavěna příčka, která jej rozdělila na dvě sousedící místnosti navzájem oddělené dveřmi. Obě místnosti byly vydlážděné. Menší z nich byla kdysi zaklenutá valenou klenbou, jejíž zbytky jsou patrné dodnes. V severovýchodním rohu byl zjištěn opálený líc opukové zdi, s největší pravděpodobností stopy po otopném zařízení. Ve větší z obou místností byla odkryta vodní nádrž o rozměrech 1,2 × 2,3 metru a hloubce 0,8–0,9 metru, zapuštěná do podlahy místnosti. Do nádrže vedou čtyři dřevěné schody. Ve vlastní místnosti byl objeven průduch, kterým se přivádělo teplo z vedlejší místnosti. Pečlivá úprava objektu zvyšuje pravděpodobnost předpokladu, že výkopy odkryly pozůstatky židovské rituální lázně.