V místě současného nákupního centra Palladium, které do své plochy začlenilo někdejší jízdárnu a dochované torzo hlavní budovy vozatajských kasáren Jiřího z Poděbrad, proběhl jeden z největších archeologických výzkumů v centru Prahy. Rozsáhlá, více než 1,5 hektarová plocha pozemku mezi náměstím a ulicemi Truhlářskou a Na Poříčí prošla v průběhu staletí poměrně složitým vývojem, který nicméně můžeme rozčlenit do čtyř základních časových etap. První z nich reprezentuje středověké předlokační osídlení, jehož počátky zde spadají nejpozději do období okolo poloviny 12. století. Archeologické stopy po tomto období reprezentují nejen četné zahloubené interiéry dřevohliněných staveb, ale také nálezy románských kamenných domů. Doložena byla též intenzivní řemeslná činnost především zpracování železa a barevných kovů, které představovalo velmi důležitou složku zdejších výrobních aktivit. K náhlé změně v tomto vývoji dochází v 1. polovině 13. století, kdy zdejší zástavba v relativně krátké době mizí. Zánik zdejšího osídlení dáváme do souvislosti s výstavbou staroměstského opevnění ve 30. letech 13. století. K další razantní změně došlo po založení Nového Města Karlem IV. roku 1348, kdy se místo stalo součástí opevněného města. Na nároží náměstí a ulice Na Poříčí byl založen městský špitál s kostelíkem Panny Marie.

V letech 2004–2005 proběhla hlavní sezóna velmi rozsáhlého archeologického výzkumu (čp. 1078). Mezi mnoha zajímavými nálezy dominují objevy románských kamenných domů, známých do té doby v naprosté většině případů z prostoru Starého Města. Nejmonumentálnější z těchto domů byl odhalen v interiéru hlavní budovy bývalých kasáren. Stavba palácového charakteru obdélného půdorysu o rozměrech 25 × 8 metrů byla orientována v severojižním směru. Jednalo se o minimálně dvouprostorový dům se dvěma vstupními šíjemi od východu a záchodovým rizalitem při severozápadním nároží. Suterén paláce, zahloubený 2 metry pod úroveň tehdejšího pochozího terénu, byl zaklenut křížovou klenbou na středové pískovcové sloupy s patkami zdobenými v rozích drápky. Východně od paláce byly v ploše bývalého nádvoří kasáren odkryty další dvě stavby stavěné románskou technikou z opukových kvádříků. Vedle obdélného celokamenného domu o velikosti 11 × 8 metru se vstupní šíjí byl v úplně zadní části pozemku odhalen výrazně zahloubený, původně dřevohliněný dům o rozměrech 13,4 × 6,4 metru s kamennou vstupní šíjí. Tento typ domu s kombinací kamenných a dřevěných prvků představuje naprosto unikátní doklad architektury románské Prahy. Ze zkoumané plochy bylo výzkumem získáno velké množství drobných nálezů z různých etap vývoje zdejšího osídlení.

Jedním z nejvýznamnějších předmětů mezi nálezy byl masivní, téměř deset gramů vážící zlatý prsten. V jeho lůžku byl zasazen oválný kámen s rytou výzdobou, po obvodu lůžka byl vyveden rytý zrcadlově obrácený nápis v hebrejštině. Písmena MŠH BR ŠLMH, tedy Moše bar Šlomo (Mojžíš syn Šalamounův) nás s největší pravděpodobností odkazují ke jménu majitele prstenu. Vsazený tmavě zelený kámen (prasem či plazma) byl zdoben rytou postavou, která byla interpretována jako Victoria – římská bohyně vítězství. Gemma samotná je datována do 3. až 4. století, nicméně prsten je bezpochyby středověký, a to z přelomu 12. a 13. století. Prsten byl nalezen v běžné vrstvě sídlištního odpadu a nejspíše byl svým majitelem ztracen. Připomínkou bohaté historie tohoto místa jsou v dnešní novostavbě pouze osamocené prezentace nejvýznamnějších románských staveb. Torzo rozměrného kamenného paláce je umístěno v prostoru současného knihkupectví v prvním suterénním podlaží. Do volného prostoru obchodního atria byly přesunuty relikty kamenného domu (prostor před kavárnou v druhém suterénním podlaží) a kamenné vstupní šíje dřevohliněného domu (prostor pod eskalátory ve druhém suterénním podlaží).