V těsném sousedství opevněného malostranského podhradí Pražského hradu se v raném středověku nalézala oblast označována kvůli výskytu písčitých povodňových náplavů termínem „Na Písku“. V písemných pramenech z 2. poloviny 13. století jsou zmíněny ostrovy, které patřily k majetku svatojiřského kláštera. Na jednom z nich stával kostelík pobořený při velké vodě v roce 1273. Farníkům sloužil až do konce 18. století. Osada Písek začala být od raného novověku nazývána Rybáře. Zánik ostrova zapříčinilo umělé zvednutí hladiny řeky způsobené stavbou jezů. Od 2. poloviny 13. století došlo ke zvýšení hladiny Vltavy minimálně o tři až čtyři metry. Místa do té doby bezpečná před vodním živlem přestala být vhodná k osídlení. Výzkum části plochy zaniklého „ostrova pod mostem pražským“ proběhl před zahájením stavby stanice metra Malostranská. Pod dva metry mocnými novověkými vrstvami a středověkým náplavem byl objeven ostrov s doklady raně středověkého osídlení. Archeolog Ladislav Hrdlička právě zde založil tradici moderního výzkumu pražského podhradí. Díky preciznímu postupu prací bylo možné ve vývoji řemeslnické osady rozeznat devět sídlištních fází proložených třemi povodňovými nánosy. Osadu je možné datovat nejpozději od 10. až do 13. století. Někdy na přelomu 13. a 14. století osídlení zkoumané části ostrova zaniklo. Příčinou bylo zmíněné umělé vzdutí Vltavy. V počátcích ostrovní osady se její obyvatelé zabývali i zemědělstvím. Právě na Klárově se dochovaly stopy po orbě rádlem v podobě rýh vyhloubených do písčitého podloží. Obyvatelé ostrova přebývali ve 13. století v nadzemních dřevěných a dřevohliněných domech. Charakter objevené osady dokresluje i existence hřbitova. Výzkum zpochybnil dosavadní představy, že kostel pobořený při povodni na konci 3. čtvrtiny 13. století je totožný s farním kostelem sv. Petra doloženým k roku 1327. Je pravděpodobné, že původní sakrální stavbu neznámého zasvěcení zničenou povodní v roce 1273 musíme hledat na nejvyšším místě ostrova, tj. přímo pod vozovkou nájezdové rampy Mánesova mostu.