Podobu pražského Podskalí i blízkého okolí významně proměnily rozsáhlé asanační úpravy probíhající od 80. let 19. století. Jednou ze staveb, jež zanikla v této době, byl i bývalý špitální kostel sv. Bartoloměje, stávající na nároží ulic Na Slupi a Vyšehradská. Špitál s kostelem byl založen z podnětu pražských měšťanů roku 1505. Během švédského obléhání Prahy roku 1648 byl objekt výrazně poškozen. Na konci 17. a v průběhu 18. století proběhlo jeho rozšíření a k barokní přestavbě kostela. Z příkazu Josefa II. byl kostel roku 1784 uzavřen a špitál zrušen. Do budovy byl později přesunut ústav péče o choromyslné, který následně nahradil městský chudobinec plnící svou roli až do 80. let 19. století. Roku 1884 byl kostel sv. Bartoloměje jako nepotřebný stržen a na jeho místě vznikla trojkřídlá novostavba úřední budovy. Kostel se nacházel v oblasti osídlené již od pravěku. Od raného středověku lokalita spadala do zázemí Vyšehradu. Archeologické výzkumy ukázaly, že se zdejší osídlení z 11. a 12. století se rozkládalo podél bývalé vodoteče protékající z vyšších poloh dnešní Benátskou a dále Trojickou ulicí směrem do Vltavy. Vedle hrobových nálezů z nedaleké ulice Na Hrádku se zde podařilo prozkoumat i doklady výroby a zpracování železa. O podobě kostela se nejdříve dozvídáme z historických plánů a vedut. Nejstarší vyobrazení můžeme spatřit na Sadelerově prospektu Prahy z roku 1606. Roku 2010 proběhl v prostoru ulic Vyšehradské a Na Slupi záchranný archeologický výzkum. Ve dvou sondách bylo v hloubce ca 0,5 metru pod současným povrchem odhaleno mohutné souvrství a zdivo s kusy opuky, střešní krytiny i omítek. Zároveň se podařilo vyzvednout i fragmenty klenebních žeber datovaných rámcově do počátku 16. století. Nález pochází ze zaniklého kostela sv. Bartoloměje, jehož další pozůstatky se nalézají pod severním křídlem nárožního domu čp. 427 a přilehlou křižovatkou ulic.