Bezprostřední okolí pozdějších ulic Na Perštýně a Bartolomějské sehrálo svou významnou roli při formování předlokační sídelní aglomerace pražského pravobřeží. Působením člověka se pozvolna či skokovými zásahy začalo přetvářet přirozené tvarování terénu k dnešní podobě. Nejstarší sídelní složku zde prozatím představují hrobové nálezy z doby 9. až 10. století, vytvářející různě rozsáhlé pohřební okrsky. Ty byly během dalšího vývoje raně středověkého podhradí obklopovány a převrstvovány prvními sídlišti s doklady výroby a zpracování železa. Postupně se utvářela síť cest, která připravila prostor pro další osídlování a zástavbu místa.

V rámci obnovy veřejného prostoru ulice Na Perštýně byla v roce 2012 prozkoumána šachta nové kanalizační vpusti ve vozovce před rohovým domem čp. 347. Nejvýznamnějším objevem bylo odkrytí částí čtyř kostrových hrobů. Jejich specifická úprava ukazuje paralelu s nedalekým pohřebištěm na dvoře domu čp. 310 v Bartolomějské ulici, zkoumaným archeologem Ivanem Borkovským v roce 1936. Z celkem 20 rozpoznaných hrobů jich bylo prozkoumáno 18. Charakteristickým znakem bylo vymezení obvodu jednotlivých hrobů na výšku postavenými bloky železitých pískovců, přesahujícími původní povrch pohřebiště. Kosterní pozůstatky ležely v hloubce 1,5 až 2 metry v natažené poloze na zádech s hlavou směřující k západu. Pozoruhodná velikost, potažmo hmotnost, jednotlivých kamenných desek svědčí o nesmírné náročnosti a jistě i nákladnosti zbudování takového obložení hrobu. Další honosné prvky v hrobové výbavě byly nalezeny v několika hrobech v Bartolomějské ulici, například zlaté a stříbrné záušnice, možné pozůstatky kožešinových čepic a bot, železné podkovy. Neobvyklé znaky a okázalé vypravení pohřbů vedly k vyslovení hypotézy o pohřebišti „cizích kupců“, tedy příslušníků skupiny židovských obchodníků usídlených v blízkosti knížecí rezidence, o jejichž přítomnosti v 10. století víme díky zprávě Ibráhíma ibn Jákúba.