Současná podoba Betlémská kaple je výsledkem velkorysé stavební obnovy realizované v letech 1950–1954 s využitím z části dochovaných středověkých konstrukcí podle projektu profesora Jaroslava Fragnera. Do té doby se zde nalézal klasicistní obytný dům čp. 255. Původní Betlémskou kapli založili v roce 1391 pražští měšťané – kramář Jan Kříž a dvořan Hanuš z Mühlheimu. V zakládací listině z 24. 5. 1391 oba dárci výslovně ustanovili, že kaple má sloužit pro kázání v českém jazyce. Nejvýznamnější kapitolou v dějinách kaple bylo období po roce 1402, kdy se zdejším kazatelem a správcem stal mistr Jan Hus. Svou funkci si stavba podržela až do sklonku 18. století, kdy došlo k jejím zrušení. Po zjištění vážných statických poruch bylo v roce 1786 dekretem rozhodnuto stavbu zbořit. Na uvolněném místě vyrostl v letech 1836–1837 obytný nájemní dům s průčelím do Betlémského náměstí, který zde vydržel až do roku 1948. Budova kaple původně vznikla z větší části na zahradě navazující na dvůr Křížova domu, který je v přestavěné podobě dochován v čp. 238 a 239. Nepravidelný půdorys kaple, její osvětlení i organizace vstupů musely být přizpůsobeny situaci staveniště v těsném sousedství starší zástavby a kostela sv. Filipa a Jakuba. V průběhu stavební obnovy kaple došlo k odhalení řady zajímavých archeologických nálezů, které jsou z části připomenuty v jejím v novodobém suterénu. V prostoru překrytém železobetonovým stropem jsou in situ prezentovány odkryté základy dvou pilířů původního trámového stropu kaple a patnáct základů pozdně gotické klenby z 16. století. Ve zdejším osáriu jsou uloženy kosterní pozůstatky z podzemí kaple a bývalého hřbitova, přičemž jeden středověký hrob je prezentován v originální nálezové situaci. Zajímavým a prezentovaným archeologickým nálezem z podzemí kaple jsou tři kruhové železářské pece z 11. století. Vyhloubeny byly do přírodního podkladu, jehož úroveň se nalézá přibližně tři metry pod úrovní současné dlažby kaple. Svým stářím náleží do nejstaršího horizontu osídlení území Starého Města.