Těžištěm pravěkého osídlení v údolí Šáreckého potoka bylo výšinné sídliště na temeni Šestákovy skály, skalnatého ostrohu vybíhající nad údolí z jihu od Liboce. Zdejší nálezy daly jméno keramice středního neolitu (okolo 5500 před Kristem) tzv. šáreckého typu, kterou je možno počítat k nejkrásnější pravěké produkci ve střední Evropě a zároveň k ikonám pražské archeologie. Krajina údolí nad Šáreckým potokem a dnešní nádrží Džbán vydala nálezy, které dokládají její kontinuální osídlení po celé pravěké období, osídlení mikroregionu dosáhlo vyvrcholení ve střední době hradištní (rámcově 8. a 9. století), kdy na protějším masivu, jehož vrcholem je Kozákova skála, vzniklo rozlehlé a mocné opevnění, nepochybně centrum moci jednoho z českých knížat předstátního období. Šárecké hradiště bylo součástí staršího horizontu hradišť v Pražské kotlině (spolu s lokalitami Praha – Butovice a Praha – Bohnice), které ztratily svůj význam po polovině 9. století, kdy jejich úlohu převzaly lokality historicky spojené s přemyslovským rodem, tedy zejména Pražský hrad a Levý Hradec.