Středověké osídlení v údolí Říčanského potoka datují archeologické nálezy do období 12. až 16. století. Tomu odpovídají i písemné zmínky zdejší tvrze a farního kostela sv. Gebharta, které se nacházejí v listinách a úředních knihách 14. - 16. století. Nejpozději za třicetileté války již byla ves pustá.

Na rozdíl od zaniklých sídel dochovaných v lesním prostředí, které konzervuje pozůstatky někdejších domů či ohradních zdí v podobě útvarů, vystupujících dosud nad či naopak pod úroveň terénu, (srov. Slavětice či Hol), nachází se areál vsi Litožnice na pravidelně oraných plochách. Při návštěvě lokality mimo zemědělskou sezónu tak lze pozorovat různě intenzivní koncentrace kamene, cihel a pálené střešní krytiny, které indikují přítomnost zaniklého sídliště. Na snímcích leteckého laserového skenování lze pozorovat dvě paralelní, severojižně orientovaná zvýšení terénu, které snad mohou představovat pozůstatek západní a východní fronty usedlostí, které uzavíraly náves. Podobný návesový půdorys, radiální vůči silnici Praha – Kolín, můžeme pozorovat například na zobrazení nedalekého Újezda nad Lesy v mapě Stabilního katastru z 1. poloviny 19. století. Jediným dochovaným objektem na Litožnici je tvrziště při břehu říčanského potoka. V jeho areálu, hustě porostlém náletovou vegetací, byla amatérsky odkryta část pravděpodobně obytné budovy.