Dva rozsáhlé novoměstské bloky mezi Spálenou, Purkyňovou, Jungmannovou a Lazarskou ulicí zabíral ve středověku židovský hřbitov nazývaný Židovská zahrada. Nejstarší informace o jeho existenci bývají tradičně spojovány s listinami Přemysla Otakara II. z 2. poloviny 13. století. Jmenovitě je však zdejší hřbitov uveden až v roce 1341. Roku 1478 rozhodl Vladislav Jagellonský o jeho zrušení a na sklonku téhož roku došlo k rozdělení plochy na stavební parcely.

Stěžejní informace přinesl výzkum realizovaný v letech 1997 až 1999 v domě čp. 1390. Odkryto zde bylo na 400 hrobů. Identifikován byl původní povrch hřbitova, který převyšovaly desky vymezující jednotlivé hroby. Mrtví byli povětšinou uloženi v dřevěných rakvích. Orientace hrobů odpovídá běžnému úzu západ–východ. Specifické je naopak umístění břidlicových destiček na oči nebo v ústech zesnulých a křemencové valounky u jejich nohou. V třech hrobech byly rozpoznány prvky hrobové výbavy – textilní ovinutí hlavy, dvě kruhové přezky, drátěná čelenka. Cennou zkušeností a precedentem pro další výzkumnou činnost se stal nekompromisní přístup židovské obce v otázce nedotknutelnosti ostatků. Závažnost nálezu vedla k jeho vyhlášení za kulturní památku „Židovská zahrada“. V souvislosti s další stavební aktivitou byla revidována severní hranici nekropole (na rozhraní Purkyňovy ulice a objektu Quadrio). V severovýchodní části sloužil pro oddělení plochy hřbitova pravděpodobně příkop. Zpřesněn byl časový údaj o počátku zdejšího pohřbívání, který je třeba hledat na počátku 13. století. Potvrzeno bylo také dochování spodních částí hrobových jam s ostatky pod úrovní prvního suterénu současné zástavby, konkrétně v Jungmannově ulici čp. 26. Přímým dokladem pohřbívání je také kolekce 24 fragmentů náhrobních kamenů nalezených v druhotném umístění ve zdivu zástavby v severním sousedství hřbitova.

V roce 2016 byl na prostranství při vyústění Purkyňovy ulice do Vladislavovy odhalen symbolický památník.