S prostorem dnešního Loretánského náměstí byly v minulosti vyprávěcími prameny spojovány jak nadpřirozené jevy, související s obdobím počátků křesťanství v Čechách, tak drastické příběhy naznačující, že někde v jeho prostoru se nacházelo jedno z pražských popravišť. Když v souvislosti s rekonstrukcí prostranství před Černínským palácem proběhl ve 30. letech 20. století archeologický výzkum, byly zejména ve východní části náměstí odkryty doklady četných proměn tohoto místa od počátků středověku až do novověku. Výzkum doložil několikeré střídání pohřbívání a osídlení.  Zachytil asi 800 hrobů. O tom, že pohřebiště bylo daleko rozsáhlejší, než zkoumaná plocha, svědčí nálezy lidských ostatků všude v jejím okolí. Nejstarší – žárové pohřby – spadají již do časně slovanského období.  Nalezena byla jedna pohřební urna s ostatky ženy a několik zlomků typické keramiky, které dokládají, že tento pohřeb nebyl osamocen.  Převážnou většinu zjištěných hrobů lze při­psat období středověku, z toho jistě 200 hrobů, pravděpodobně ale nejméně dvojnásobek, náleží období 11. a 12. století.  Zemřelí byli na poslední cestu vybaveni skrovně, většina hrobů je bez milodarů. Nejvíce předmětů – záušnic, typických šperků té doby, bylo nalezeno v hrobech dětí. Jako pohřebiště začala být plocha pozdějšího náměstí využívána patrně po polovině 11. století. Původní řadové uspořádání hrobů se časem změnilo v etážové pohřbívání. Doloženo je až deset úrovní hrobů, ukládaných postupně nad sebou.  V hrobech bylo nalezeno několik mincí, prsteny, korálky i drobný průbířský kámen se stopami stříbra, zavěšený na krku malého děvčete. Některé hroby byly obloženy opukovými kameny, objevují se i mohutné pískovcové náhrobní kameny.  Z uspořádání hrobů a výbavy kněze, nalezené v jednom z nich, lze usuzovat na to, že snad již v počátku pohřbívání stál mezi hroby kostel.  Jeho přímé doklady však nebyly nalezeny.

Pohřebiště na Loretánském náměstí je nejstarším pražským pohřebištěm, umístěným do prostoru, který byl dříve osídlen.  Pohřební funkci této části Hradčan ve středověku připomínají dnes náhrobní desky, osazené ve stěně terasy při přístupové cestě k Loretě.  Nejstarší nalezená sídlištní keramika spadá do doby souvislého osídlení hradčanského ostrohu někdy v druhé pol. 9. století.  Početné soubory zlomků o něco mladší keramiky a pozůstatky sídlištních vrstev dokládají intenzívní využívání plochy v 10. a 11. století. 

Pohřbívání v tomto místě ustalo snad po husitských válkách.  V 16. století byly do prostoru někdejšího pohřebiště ukládány ostatky lidí, kteří zemřeli násilnou smrtí, někteří stětím hlavy.  Patrně zde bylo i popraviště.  Nejmladším objektem, odkrytým archeologickým výzkumem, je barokní kaple sv. Matouše, který byl zbořen v roce 1788 s souvislosti s výnosem o zrušení všech postranních kaplí.  Stavba je připomenuta vyznačením jejího půdorysu v dlažbě v horní části náměstí při Loretánské ulici.