S nástupem Habsburků na český trůn po bitvě u Moháče (1526) došlo k rozsáhlé přestavbě a adaptaci Pražského hradu na renesanční sídlo, která se velkoryse projevila zejména v úpravách přilehlého prostoru za potokem Brusnicí. Středověký hrad neodpovídal dobovým nárokům tehdejšího panovnického dvora. Po roce 1534 vznikla nad potokem Brusnicí rozsáhlá zahrada, vybavená postupně jak honosnými, tak účelovými stavbami, z nichž prvou byl letohrádek Belveder. Následovaly oranžérie, fíkovna, po obnově zahrad po rozsáhlém požáru Malá a Velká míčovna. Výrazný terénní zářez potoka Brusnice oddělující hradní areál od nově zřizovaných zahrad pak ve 2. polovině 30. let 16. století nově překlenul výstavný most. Most byl vznesen na pěti kamenných pilířích, které byly propojeny patrovou dřevěnou chodbou. Po katastrofálním požáru Malé Strany a Hradčan v roce 1541, který zpustošil většinu místní zástavby, došlo k jeho obnově, i když v poněkud pozměněné podobě. Při úpravách hradního areálu a jeho okolí za vlády Marie Terezie byl ve 3. čtvrtině 18. století most nahrazen, resp. pohlcen, mohutným zemním násypem.

Konstrukce mostu, tvořená pěti opukovými pilíři obdélného půdorysu o šířce ca 2–2,8 a délce necelých 6 metrů, byla zachována v tělese náspu až do roku 1987. Tehdy byl, v souvislosti se stavbou kolektorového systému mezi sídlem prezidenta a jeho technickým zázemím za Jelením příkopem, násyp s dochovanými pilíři mostu snížen o pět metrů. Tímto snížením byla zlikvidována i horní část do té doby existujících renesančních pilířů, které dosahovaly téměř k úrovni tehdejší vozovky. Nejvyšší z nich byl nejméně 30 metrů vysoký.  Kromě pilířů byla na severní hraně Jeleního příkopu archeology během demoličních prací zachycena torza zdiv dvou zaniklých bran a ohradní zeď někdejší Královské zahrady. Stavba výjimečného mostu a přiléhající obranné linie je náznakově připomenuta vyznačením zaniklých zdiv v dlažbě.