Praha 1, Hradčany |
Pražský hrad |
pozůstatky nejstarších hradeb Pražského hradu a jejich archeologický výzkum |
pozůstatky dřevohliněné hradby jsou viditelné pouze v tzv. místnosti s valem při královském paláci; románská hradba je patrna na řadě míst areálu, její nároží pak v suterénním zázemí Císařské konírny |
Opevnění Pražského hradu prošlo od doby jeho vzniku mnoha etapovým vývojem, na němž lze sledovat řadu témat - proměny fortifikačních technik, topografii areálu i chronologii jeho vývoje. Pro poznání raně středověkých fází opevnění knížecího sídla mají zásadní význam objevy, které přinesl výzkum severního traktu Hradu v 80.–90. letech 20. století. Díky nim bylo možné vývoj nejstarších fází opevnění Pražského hradu poprvé spolehlivě interpretovat a začlenit jej do celkového rámce historie přemyslovské rezidence.
V severním traktu byly poprvé zachyceny příčné příkopy, které byly prvými opevňovacími prvky hradu a které lze vztáhnout k jeho historickým počátkům, tedy rámcově ke 2. polovině 9. století. Příkopy byly zřejmě provázeny jednoduchou dřevěnou hradbou, snad palisádou. Opevnění, probíhající v místech dnešního středního křídla před katedrálou sv. Víta, oddělilo východní část ostrohu s knížecí rezidencí od rozlehlé plochy pozdějších Hradčan. Panovníkovo sídlo bylo přirozeně chráněno příkrými svahy nad potokem Brusnicí i nad malostranskou kotlinou. Svahy mohla doplňovat rovněž palisáda. Tato západní linie nejstaršího opevnění pak byla opakovaně respektována a obnovována po celý středověk.
Nový způsobem – mohutnou dřevohliněnou hradbou – byl hrad poprvé opevněn patrně až na sklonku vlády knížete Spytihněva I. (před 917). Příčné opevnění vedené dosahovalo až osm metrové šíře, podélné, lemující svahy ostrohu, bylo patrně subtilnější. Čelní stěnu, jejíž kamenné čelo vystupovalo do výšky několika metrů, provázel čtyři metry hluboký příkop, využívající trasy staršího hlubšího útvaru. Snad ještě ve 30. letech 10. století byla hradba v zadní části rozšířena hlinitokamenitým násypem a rozšířen byl nejspíše současně i příkop. V obou fázích byla k severozápadní otočce této hradby přistavěna hradba, směřující dále k západu. Prudký severní svah byl místem častých poruch a sesuvů. Nerozpoznáme tak s určitostí, kolik fází opevnění bylo vlastně vystavěno, jaké části opevnění prošly rozsáhlými rekonstrukcemi či například jen místními vysprávkami. V písemných pramenech se o obnově opevnění dochovala pro toto období zpráva pouze jediná. Před polovinou 11. století byly podle kronikáře Kosmy opraveny hradby kolem celého hradu. Pro tuto dobu dokládá archeologie na severním svahu hradbu z opukových lomových kamenů s jílovým pojivem. Její těleso se pod dlažbou dnešního slévárenského dvora nad Jelením příkopem dochovalo do výše ca 3 metrů a přibližně 6metrové šíře. Tato hradba pak byla po roce 1135 vystřídána kvalitativně zcela odlišnou hradbou, zděnou poprvé na maltu, a to z pravidelně osekávaných opukových kvádříků, typických pro stavby románské Prahy. Tu lze dnes spatřit na řadě míst Pražského hradu, mj. i v suterénním zázemí dnešní Císařské konírny.
1 | 2 | 3 | 4 |
5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 |
Datum vložení: 17.5.2017 | Datum aktualizace: 5.2.2018
Autor: Ivana Boháčová