Opevnění Pražského hradu prošlo od doby jeho vzniku mnoha etapovým vývojem, na němž lze sledovat řadu témat - proměny fortifikačních technik, topografii areálu i chronologii jeho vývoje. Pro poznání raně středověkých fází opevnění knížecího sídla mají zásadní význam objevy, které přinesl výzkum severního traktu Hradu v 80.–90. letech 20. století.  Díky nim bylo možné vývoj nejstarších fází opevnění Pražského hradu poprvé spolehlivě inter­pretovat a začlenit jej do celkového rámce historie přemyslovské rezidence.

V severním traktu byly poprvé zachyceny příčné příkopy, které byly prvými opevňo­vacími prvky hradu a které lze vztáhnout k jeho historickým počátkům, tedy rámcově ke 2. polovi­ně 9. století.  Příkopy byly zřejmě pro­vázeny jednoduchou dřevěnou hradbou, snad palisádou. Opevnění, probíhající v místech dnešního středního křídla před katedrálou sv. Víta, oddělilo východní část ostrohu s knížecí rezidencí od rozlehlé plochy pozdějších Hradčan. Panovníkovo sídlo bylo přirozeně chráněno příkrými svahy nad potokem Brusnicí i nad malostranskou kotlinou. Svahy mohla doplňovat rovněž palisáda. Tato západní linie nejstaršího opevnění pak byla opako­vaně respektována a obnovována po celý středověk.

Nový způsobem – mohutnou dřevohli­něnou hradbou – byl hrad poprvé opevněn patrně až na sklonku vlády knížete Spytihně­va I. (před 917). Příčné opevnění vedené dosahovalo až osm metrové šíře, podélné, lemující svahy ostrohu, bylo patrně subtil­nější. Čelní stěnu, jejíž kamenné čelo vystupovalo do výšky několika metrů, provázel čtyři metry hluboký příkop, využívající trasy staršího hlubšího útvaru. Snad ještě ve 30. letech 10. století byla hradba v zadní části rozšířena hlinitokamenitým násypem a rozšířen byl nejspíše současně i příkop. V obou fázích byla k severozápadní otočce této hradby přistavěna hradba, směřující dále k západu. Prudký severní svah byl místem častých poruch a sesuvů. Nerozpoznáme tak s určitostí, kolik fází opevnění bylo vlastně vysta­věno, jaké části opevnění prošly rozsáhlými rekon­strukcemi či například jen místními vysprávkami. V písemných pramenech se o obnově opevnění dochovala pro toto ob­dobí zpráva pouze jediná. Před polovinou 11. století byly podle kronikáře Kosmy opraveny hradby kolem celého hradu. Pro tuto dobu dokládá archeologie na severním svahu hradbu z opukových lomo­vých kamenů s jílovým pojivem. Její těleso se pod dlažbou dnešního slé­várenského dvora nad Jelením příkopem dochovalo do výše ca 3 metrů a přibližně 6metrové šíře. Tato hradba pak byla po roce 1135 vystřídána kvalitativně zcela odlišnou hradbou, zděnou poprvé na maltu, a to z pravidelně osekávaných opukových kvádříků, typických pro stavby románské Prahy. Tu lze dnes spatřit na řadě míst Pražského hradu, mj. i v suterénním zázemí dnešní Císařské konírny.