3. nádvoří se rozkládá nad západní částí někdejší­ho raně středověkého sídla českých knížat a králů, kde se nalézaly nejvýznamnější stavby rezidence, rotunda a později bazilika sv. Víta. Stály zde příbytky družiníků a možná i knížecí palác, jehož umístění dosud neznáme. Jeho jižní částí probíhalo v několika fázích opevnění, jehož linie se posouvala v čase směrem k jihu a plocha rezidence se tak postupně zvětšovala.  V prostoru 3. nádvoří nalézáme i pohřebiště. Do 2. poloviny 9. století bývá někdy kladen tzv. hrob bojovníka, muže v dubové rakvi, pohřbeného s mečem, sekerou, dýkou, nožem, vědrem a ocílkou, mimořádný už díky své výbavě. V jeho blízkosti bylo odkryto ještě několik dalších pohřbů, některé z nich byly uloženy i ve více vrstvách nad sebou. Nelze posoudit, zda tyto hroby náleží již pohřebišti při kostele sv. Víta, nebo jde o starší, samostatné pohřebiště. Další hroby známé z 3. nádvoří již prokazatelně souvisí s pohřbíváním, které se od 11. století šířilo v okolí Spytihněvovy baziliky sv. Víta. Ta v roce 1060 na­hradila původní rotundu

Součástí velkorysého projektu rekonstrukce Pražského hradu na sídlo prvního československého prezidenta pro r. 1918 byla i rekonstrukce 3. nádvoří. Jeho plocha, původně členěná do několika výškových úrovní a členěná terénní brázdou, zasahující až k vrcholu ostrohu z malostranské kotliny, byla vyrovná­na betonovou konstrukcí do jednolité reprezentativní plochy. Pod jejím dlážděním se skrývá jeden z nej­cennějších „terénních archivů“ archeologických pa­mátek v evropském měřítku. Archeologický výzkum 3. nádvoří probíhal mezi lety 1925–1929. Mocnost zkoumaného souvrství dosáhla v některých sondách pro nosné pilíře desky nádvoří až 14 metrů.

Kromě pozůstatků nejstarších dřevohliněných hradeb z první poloviny 10. století s výjimečně dochovanými břevny dřevěné výztuže jsou unikátem evropského významu torza dřevěné zástavby z 10. a 11. století.  Opevnění i tyto stavby jsou prezentovány v kontextu dalšího vývoje. Sledovat lze vrstvy, dokládající terénní změny i následnou románskou přestavbu hradu – ať již jde o zástavbu profánní, monumentální hradbu z opukových kvádříků či kostel, propojený obdobně jako bazilika sv. Jiří s bazilikou sv. Víta chodbou, oddělující své uživatele od okolního světa.