Monumentalitu novoměstského založení vedle rozměrů tržních prostranství, které často desetinásobně překračují soudobé náměstí středověkých měst, velice dobře ilustruje srovnání šířky hlavních komunikačních tahů se soudobými středověkými městy, kde pro dostatečnou průchodnost města v průběhu 14. století postačovala šířka 3,5 metru (Siena), 4,6 až 6,99 metru (Florencie) či 6,8 až 7,8 metru (Paříž na počátku 17. století). Jindřišská či Štěpánská ulice (o šířce okolo 23 metrů) či Žitná nebo Ječná ulice (o šířce až 27 metrů) jsou svými dimenzemi srovnatelné pouze s nejvýznamnějšími tržními ulicemi velkých hansovních přístavních měst severní Evropy. Svým plošným rozsahem (2,4 km2 neboli 240 hektarů) Nové Město pražské rovněž přesahuje soudobá evropská městská založení a hradbami opevněná plocha Nového Města pražského fakticky půdorysně postačila rozvoji města až do období průmyslové revoluce.

Logické navázání nejvýznamnějšího veřejného prostranství Nového Města pražského, Koňského trhu (Václavského náměstí), na pravidelnou osnovu Havelského Města je nedílnou součástí snahy zakladatele propojit oba městské organismy do jednoho celku.

V případě Koňského trhu tomuto záměru ještě výrazně napomohlo jeho situování přímo na spojnici staroměstské brány v prostoru Perštýna a nově vznikající Koňské brány (sv. Prokopa) mezi dvěma věžemi na jihovýchodním konci náměstí v prostoru nově budovaného kamenného opevnění Nového Města. Náměstí o ohromné ploše 41 728 metrů čtverečních, délce 677 m (22 provazců) a šířce 61,6 metrů (2 provazce) s poměrem stran 1:11 bylo vedeno výhodně a logicky kolmo na vrstevnice napříč maninskou vltavskou štěrkopískovou terasou a až teprve horní část náměstí stoupala prudčeji na terasu Karlova náměstí. Rozsah tržního prostoru byl v jeho severozápadní spodní části omezen areálem karmelitánského kláštera a z tohoto důvodu byla tato fronta náměstí zúžena vestavbou řady menších domů do prostoru náměstí.

Severovýchodně od náměstí byly vyměřeny minimálně tři pravidelné domovní bloky s poměrem stran 2 : 3 (mezi ulicemi Na Příkopě, Jindřišská, Opletalova, Panská a Politických vězňů), čtvrtý pravidelný blok byl ovlivněn farním okrskem okolo kostela sv. Jindřicha ve stejnojmenné ulici. Bloky byly členěny na jednotlivé stavební parcely mimořádně velkoryse a v rámci soudobých středověkých měst pro ně nenacházíme žádné analogie. Například bloky v severozápadní části náměstí měly hloubku 6 provazců (184,4 metry) se staveništěm o šířce 3 provazců (92,2 metrů) a délce bloku 8 provazců (246,4 metrů), severovýchodně od Koňského trhu dosahovala hloubka parcel 4 nebo 8 provazců (123,2 nebo 246,4 metrů) při šířce 2 provazců (61,6 metrů).

Dobytčí trh byl situován na geomorfologicky příhodné vyšší vltavské terasa Karlova náměstí a v podstatě tuto terasu beze zbytku využil. Rozsahem zcela mimořádná plocha náměstí byla vyměřena napříč touto terasou a jednalo se o obdélník s plochou přes 8 hektarů (80 550 metrů čtverečních) o délce 18 (554 metrů) a šířce 4,7 provazců (145 metrů).

Kolmo na náměstí, přibližně ve směru západovýchodním, byla vyměřena hlavní a nejvýznamnější komunikace horního Nového Města pražského, Ječná ulice, která hlavní tržní prostor přímo spojovala s druhou městskou branou (Svinskou či Slepou nebo sv. Jana) situovanou na jejím zakončení. Ulice dosahovala zcela mimořádné šířky 27 metrů a společně s paralelně vedoucí a severněji položenou Žitnou ulicí vyměřila rozsáhlé mírně kosodélné stavební bloky s podobnými proporcemi, které známe z okolí Václavského náměstí.

Obě hlavní městská tržiště byla propojena Vodičkovou ulicí, která byla prodloužením hlavní páteřní komunikace Jindřišské ulice kolmo půlící Koňský trh. Jindřišská ulice navazovala na třetí významný tržní prostor situovaný na plochu maninské štěrkopískové terasy v místě, kde se její mírně svažitý povrch vyrovnává a z hrany pramenily dnes již zaniklé vodoteče. Právě přítomnost většího množství vodotečí na všech třech nejvýznamnějších náměstích Nového Města pražského byla nezanedbatelnou podmínkou jejich plnohodnotné tržní funkce.

Směr Senovážného náměstí určovala geomorfologická situace i situování třetí městské brány (Horské) na konci Hybernské ulice, kam tyto dva veřejné prostory směřovaly. Nejširší a nejvýznamnější komunikace severní partie novoměstského založení, tedy dnešní Hybernská (původně Horská směřující na Kutnou Horu) ulice opět navazovala na nároží Havelského města a byla rovnoběžná s druhou nejvýznamnější ulicí Nového Města pražského směřující západovýchodním směrem, tedy Ječnou ulicí. Hlavní osa Václavského náměstí udržuje s těmito rovnoběžnými ulicemi úhel pětačtyřiceti stupňů.

Rozsáhlá plocha mezi Koňským trhem, Dobytčím trhem a Žitnou ulicí o rozloze 9,6 hektaru byla důmyslně členěna třemi ulicemi v pravidelném rytmu. Nejvýznamnější komunikací s nejrozsáhlejšími parcelami byla široká Štěpánská ulice, východněji se nacházela užší ulička Ve Smečkách o šířce 14 loktů (8,3 metru) a dále směrem k hradbám ulička Krakovská o šířce 24 loktů (14,2 metru). Na sledování prvních zmínek o majitelích zdejších domů můžeme sledovat postupné zahušťování zástavby od nejvýznamnějších komunikací až po příhradební pásmo. Podél Štěpánské ulice byla poměrně velmi rychle zahuštěna zástavba až do podoby klasické městské ulice, zatímco ulice Ve Smečkách a především Krakovská byla v závěru 14. století zastavěna spíše jednotlivými solitéry.

Pro úplnost je třeba zmínit ta území Nového Města pražského, kde zakladatelský počin byl konfrontován se staršími sídelními celky i starším průběhem historických komunikací. V těchto místech bylo nutno hlavní komunikační směry zachovat a do značné míry respektovat starší sídelní formy, především církevní komplexy a další významné solitéry.

Závěrem je nutno zdůraznit, že poloha náměstí v závislosti na geomorfologii terénu určovala vyměření základní uliční sítě, jejímž úkolem bylo především propojit pravidelnými směry hlavní tržiště (Jindřišská, Vodičkova), spojit významnou komunikaci z východu od bubenského brodu a Kutné Hory se Starým Městem (Hybernská dříve Dlážděná a Soukenická či Truhlářská ulice) a provázat novoměstský městský organismus s jižním směrem a Vyšehradem (Štěpánská ulice, Benátská a Na Slupi). Ostatní ulice již pouze zahušťovaly základní schéma a postupovaly směrem k příhradebnímu pásmu.