V zadní části pozemku domu čp. 806/II při horním konci Václavského náměstí v Praze byl při záchranném archeologickém výzkumu Muzea hlavního města Prahy v roce 1996 nalezen osamocený hrob. Již jeho izolovaná poloha mimo známá území s raně středověkým pohřbíváním nebo s vrcholně středověkými hřbitovy a pro svou dobu neobvyklá orientace relativně mělké hrobové jámy vzbudily odbornou pozornost. Na základě postupně získaných poznatků jde pravděpodobně o středověký hrob s kosterními pozůstatky jedné osoby. Hrob byl po svém nálezu podroben antropologickému zkoumání pracovníky Národního muzea v Praze.

Nález lidského skeletu byl učiněn v závěru výzkumné akce v létě roku 1996 v zadní části pozemku, a to v nepodsklepeném křídle úzké boční zástavby, která uzavírala parcelu na jižní straně Václavského náměstí od jihozápadu. Pod vrstvou tmavě šedého jemného písku bez jakýchkoliv nálezů byla zjištěna hrobová jáma, vykopaná do šedého písčitého podloží.

Hrob obsahoval částečně poškozenou kostru muže. Část hrobové jámy v partii nohou zasahovala pod základové zdivo stěny zadního dvorního křídla. Zdivo částečně poškodilo skelet v místě levé nohy, úplně byla zničena pravá končetina až ke koleni. V klíně, uprostřed pánevní kosti, byly vypreparovány dvě železné kruhové přezky, umístěné nad sebou. Svrchní přezka se však zachovala ve velmi torzovitém stavu.

Nalezený hrob je v nezvyklé – v podstatě severojižní orientaci – s hlavou k jihu. Hrobová jáma měla pravděpodobně nepravidelný tvar, s tím, že tento závěr může být ovlivněn stavem hrobové jámy zachované pouze při dně.

Zachovaná hloubka hrobu je 0,2–0,3 m od povrchu podloží, jehož původní úroveň byla pravděpodobně v zadní části parcely snížena další sídelní aktivitou. Nerovné dno hrobu se mírně sklání k severu. Buď poměrně mělké uložení zemřelého do hrobu, anebo spíše pozdější snížení povrchu terénu, vedlo k tomu, že oblast hlavy (lebka a krční obratle) a pravé pánevní kosti byly kdysi po určitou dobu téměř na povrchu, a tak docházelo k jejich postupné devastaci. V případě lebky byla zjištěna úplná ztráta způsobená například roztroušením volně pobíhajícím domácím zvířectvem apod. U pánve zase došlo k oprýskání a nakonec i částečnému rozdrcení úseku pravé pánevní kosti například intenzivním sešlapáváním povrchu ze země vyčnívající pánve.

Časové zařazení tohoto ojedinělého hrobu ještě k předlokačnímu osídlení území Nového Města pražského je na základě archeologických poznatků (vertikální a horizontální stratigrafie nalezených komponent a soubory movitých archeologických nálezů, zejména keramiky) pouze hypotetické. Z nálezové situace plyne, že je hrob velmi pravděpodobně starší než vyhloubené jámy v zadní části parcely, které byly zaplněny odpadem. Nejstarší z těchto jam vznikla někdy na přelomu 14. a 15. století, tj. již půl století po možné výstavbě (nejpozději v roce 1367 podle písemné zmínky) zdejšího prvního gotického domu na vyměřené parcele na Koňském trhu po založení Nového Města v roce 1348. Pro pohřbení zemřelého (v nejasném sídelním kontextu a v nezvyklé poloze) by tak přelom 14. a 15. století byl horní hranicí časového intervalu.

Nález tvoří kosterní pozůstatky robustního vzhledu se středně vyvinutými svalovými úpony. Poměrně dobře byly zachovány pánevní kosti, části páteře a dlouhé kosti končetin, zvláště levé strany.

Lebka nebyla u kostry nalezena. Násilné oddělení hlavy od trupu nebylo možné prokázat, protože se nedochovaly partie krční páteře v takovém stavu, aby je bylo možné posoudit. Pravděpodobnější se zdá vysvětlení, že absence lebky je druhotná ztráta při některých zemních pracích v minulosti. To odpovídá i terénnímu archeologickému hodnocení nálezové situace.

Závěr antropologického zkoumání

Nalezená kostra patřila mladému muži (20-30 let) vysoké postavy (174 cm), který byl pravděpodobně vystaven nepřiměřené zátěži během růstu. To se projevilo změnami na páteři a oploštěním holenních a stehenních kostí. Protože kostra byla v některých partiích poškozená, je těžké říci, zda se na ní vyskytovaly další změny, které by mohly ovlivnit zdravotní stav.

Bohužel z důvodu omezeného prostorového rozsahu archeologického výzkumu na někdejší úzké gotické parcele nelze vyloučit existenci dalších hrobů v sousedství zkoumané plochy. V případě budoucího pozitivního zjištění, by tento nalezený hrob byl dokladem nestandardního způsobu pohřbu zatím z blíže nepoznaných příčin.

Spadá-li hrob ještě do doby před založením Nového Města pražského v roce 1348, tak výzkumem zkoumaná poloha v této části pozdějšího Nového Města nepatří mezi ty zdánlivě okrajové či periferní. Lokalita je v sousedství dálkové cesty, vstupující do pražské sídelní aglomerace roklí v trase dnešní Vinohradské ulice. Tato patrně velmi starobylá cesta byla později proměněna před staroměstskými hradbami při založení Nového Města v protáhlé tržiště – pozdější Koňský trh, dnešní Václavské náměstí (od roku 1848).

Dnešní objekt při jihovýchodním horním konci Václavského náměstí je novostavbou, která byla postavena až po demolici staršího domu, jež proběhla v roce 1996. Parcela je typickou úzkou hloubkovou gotickou parcelou o rozměrech cca 10 x 37 m. Podobné parcely obklopily vytyčené tržiště, pozdější Koňský trh, při založení Nového Města pražského v roce 1348 Karlem IV.

Nejstarší zmínka o domu stojícím na této parcele je z roku 1367. V roce 1382 je zde zmíněn majitel Lzicnik. V té době již tedy stál gotický dům, jehož zdivo, včetně základových partií, bylo zcela zničeno předchůdcem dnešní novostavby. Přestože dům zbořený v roce 1996 byl postaven v roce 1868, zachovával spolu s parcelou doklad původní urbanistické koncepce Karlova nově založeného města. Ta se nám více či méně promítala i do mladších přestaveb v podobě hlavního domu s průčelím do náměstí a úzkého dvorního křídla.