Procházka po industriálních památkách zasazených do Prokopského údolí.

Původní hlubočepská tvrz pozdně středověkého založení, barokně přestavěná jezuitskými majiteli panství na rezidenci. Dnes využívána jako filmové ateliéry a sklad kulis. Na dvorní fasádě je druhotně osazen reliéfní znak Pavla Michny z Vacínova, nalézající se původně na stavení mlýna čp. 4.

Centrum Hlubočep dodnes představuje historické jádro s tvrzí a několika usedlostmi vesměs ještě středověkého původu. Ves byla rozšířena po třicetileté válce o další statky a chalupy, které jsou dnes zachovány převážně v klasicistní podobě. V těsné blízkosti se nachází unikátně dochovaná domkářská zástavba, pocházející z doby po raabizaci za Josefínských reforem.

Jeden ze dvou tzv. vysokých viaduktů Buštěhradské dráhy na území Hlubočep. Monumentální klasicistní vzezření, kvádrové lícové zdivo, pět oblouků, jednoduché tyčové zábradlí s motivem křížem protínajícího se kruhu.Trať překonávající Prokopské údolí připomínala pražanům první evropskou vysokohorskou železnici postavenou v sedle mezi Dolními Rakousy a Štýrskem a dostala proto název Pražský Semmering.

Pražský podnikatel Max Herget – jeho dědeček založil Hergetovu cihelnu na Malé Straně - přenesl na nedaleký Zlíchov výrobu vápna v roce 1857, poté když byla zakázána na území Prahy. Skoupil hlubočepské pozemky a otevřel skupinu lomů Pod Žvahovem, kde se těžil vápenec na výrobu cementu. Barrande zde roku 1865 uvádí „Rocheta de Herget“, Hergetovy skály. Vápenec se odtud na Zlíchov dopravoval povozy.

http://www.zastarouprahu.cz/prokopske-udoli-developersky-vpad-do-prirodniho-parku/aktualita-105/
http://koda.kominari.cz/?action=fotka&id=34553

Nádražní budova zachovaná v autentické podobě z roku 1872 je chráněnou kulturní památkou. V interiéru je zachována řada původního vybavení, včetně profilovaného trámnového stropu se středním průvlakem, neseného dřevěným pilířem s vyřezávaným zhlavím.

Továrna na výrobu a zužitkování kyseliny uhličité, pozdější Technoplyn. V roce 1899 ji založil Karel Tichý. Oxid uhličitý se vyráběl ze zdejšího vápence absorpční metodou pálením v pecích. Architektonicky hodnotné a slohově jednotné budovy továrny vznikly na přelomu 19. a 20. století a nesly charakteristické rysy industriální architektury.

Funkcionalistická továrna Hydroxygen je nejmladším z místní industriální architektury a její autor architekt František Albert Libra dokázal zasadit moderní tovární halu se světlíky velmi citlivě do přírodního prostředí, které je dnes součástí rezervace Český kras. Výroba svářecího a technického plynu zde byla zahájena v roce 1939.

Jezírko vzniklo na počátku 20. století v opuštěném lomu, který byl zatopen výronem podzemní vody z puklin a krasových dutin. V meziválečném období se stalo vyhledávaným výletním místem jako přírodní koupaliště. Mnohé ze skalních útvarů ve své nynější podobě nejsou přírodního původu, ale pozůstatkem těžební činnosti.

Vápenka firmy Barta-Tichý, hlubočepské nádraží a Prokopský lom, odkud byl vápenec v největší míře do této továrny dodáván, byly propojeny mezi sebou navzájem a systémem úzkokolejných tratí z poslední čtvrtiny 19. století, které na některých místech vedly i ve dvou patrech nad sebou. Úzkokolejka procházela na tomto místě tunelem dlouhým 90 metrů, který je dodnes zachován a je volně přístupný.

Továrna byla založena jako vojenský objekt v roce 1944, kdy vznikl plán na vybudování podzemní továrny Junkers na motory s krycím názvem Kali. V březnu 1945 byla dokončena první hala o rozměrech 200 m2, výroba samotná však nezačala. Prostory pak sloužily nějakou dobu jako zázemí lomu, jehož těžba byla po válce na čas obnovena. V roce 1966 byla těžba ukončena a celý prostor vyhlášen za vojenský.