Gotické sklepy ve Spálené ulici
Torzální architektura karlovského Nového Města

Praha 1, Nové Město

Spálená ulice čp. 2121/22

gotické sklepy původních středověkých domů ve Spálené ulici (bývalý dům U Černého koně - čp. 69 a čp. 70, bývalý dům U Stolu záduší sv. Bartoloměje)

zakonzervováno v suterénu komplexu Quadrio; přístupné revizní šachtou, pouze odborné prohlídky

http://archeopraha.cz/stredoveke-sklepy-u-spalene-ulice-aktualni-nalezy
http://archeopraha.cz/historicke-sklepy-u-spalene-ulice-nova-zjisteni

V bezprostředním sousedství rušné křižovatky Spálené ulice a Národní třídy se pod povrchem dlažby skrývá památka dokládající nejstarší zděnou měšťanskou zástavbu Nového Města pražského. U frekventovaných tramvajových zastávek a vstupů do dvou obchodních center jsou uchovány gotické sklepy náležející k první vlně novoměstského stavebního boomu z období středověku. 

Historický nástin vývoje místa

Přestože nejstarší zmínky v historických pramenech identifikují tyto stavby ve druhé polovině 14. století počátky jejich vývoje spadají do mnohem staršího období. Ve středověku se v tato oblast zprvu nalézala v jižním předpolí jádra nejstaršího středověkého osídlení na pravém břehu Vltavy (10.–11. století). V době před výstavbou staroměstských hradeb náležela oblast k osadě Újezd sv. Martina a západně, blízko řeky, probíhala komunikace spojující Pražský hrad s Vyšehradem (tzv. dolní vyšehradská cesta). Na jihozápadě a západě se rozprostírala osada Opatovice. Snad již od poloviny 12. století, s jistotou pak od závěru 1. poloviny 14. století, hraničil Újezd a posléze Charváty s jižněji lokalizovaným židovským hřbitovem (tzv. Židovská zahrada). 

Předlokační Újezd sv. Martina se v historických pramenech poprvé jmenovitě uvádí ve 2. polovině 12. století, a to v souvislosti s převedením vlastnických práv panovníka knížete Soběslava II. na vyšehradskou kapitulu. Z rozboru dalších listin a doplňujících archeologických zjištění víme, že osada existovala již dříve (před rokem 1140), a její vznik můžeme spojovat s přenesením mocenského centra na Vyšehrad. K osadě náležel původně jednolodní emporový kostel sv. Martina, vystavěný mezi lety 1178 až 1187, od něhož zdejší osídlení odvíjí svůj název. V době před polovinou 12. století jádro zdejšího osídlení tvořil dvůr druhé manželky Vratislava II., kněžny Adléty Uherské. K dvorci patřil objekt, v jehož místě se později uvádí sladovna, a rozsáhlý pozemek, patrně zahrada, ležící v jihovýchodní části osady. Výstavnější, či reprezentativnější obytná zástavba byla nejpravděpodobněji lokalizována poblíž kostela. Hospodářské zázemí osady můžeme umístit jižněji, dnes do prostoru nejbližšího okolí křižovatky Vladislavovy a Purkyňovy ulice. 

K výrazným proměnám lokality došlo v polovině 13. století (1237–1253) v souvislosti s výstavbou staroměstských hradeb a zřízením opevňovacího systému s příkopem. V důsledku těchto aktivit byl Újezd rozdělen na dvě části, ze kterých menší s kostelem, tzv. staroměstská, zůstala uvnitř hradeb a posléze splynula s Havelským městem. Jižnější a větší část se ocitla mimo ně. V prostoru dnešní Národní třídy tak došlo k přesunutí části zástavby k jihu, respektive ke zrušení některých městišť. Bez ohledu na radikální rozdělení osady zůstal pro část jejího obyvatelstva vně hradeb farním kostelem i nadále sv. Martin. Patřily k němu domy jak na Starém Městě, tak i jižně od městských hradeb.

Po zbytek 13. až do poloviny 14. století jižní část bývalé románské osady žila samostatně jako staroměstské předměstí. Ještě před založením Nového Města pražského vyšehradská kapitula fragment osady před hradbami postupně rozprodala. V první polovině 14. století byly tyto pozemky v majetku několika měšťanů po sobě.

 

Rozhodující mezník v dějinách lokality a životě jejího obyvatelstva představovalo již zmíněné založení Nového Města pražského. Starší osídlení před staroměstskými hradbami bylo zahrnuto do nově konstituovaného samosprávního organizmu. Spolu s hlavními veřejnými prostranstvími byly vytyčeny nové a regulovány starší komunikace. Probíhala zde výstavba nových domů či přestavba starých dřevěných na kamenné. Podle královského nařízení se stavbou mělo být započato nejdéle do jednoho měsíce od vyznačení parcely a pod trestem zabavení majetku kompletní dům měl stát nejpozději do roku a půl. 

Během té doby majitel nemovitosti byl uvolněn od veškerých poplatků a navíc, po dobu dvanáctí let byl osvobozen od všech daní a dávek. Ze Starého Města sem byla přenesena řemesla, jejichž chod ohrožoval tamější obyvatelstvo a zástavbu. Zdejší pozemky nebyly panovníkem vykoupeny, ale zůstávaly i nadále v držení svých původních vlastníků. Prvotní parcelace této části Nového Města se zde tudíž nemovitostí staršího původu skoro nedotkla. Počátky nového městského organismu vyznačoval velmi hektický provoz na ploše jednotlivých pozemků. Odrazem častého střídání jejich vlastníků, či nájemníků byly rychlé proměny v dispozici a podobě zástavby nebo v charakteru řemeslnických provozů. Tento proces je postižitelný i v jiných částech nově založeného města a souvisí s rapidním nárůstem obyvatelstva.    

Zástavba Nového Města pražského

Zdejší sklepy náležely řadovým středověkým stavením, založeným na jednotné parcelaci při lokaci Nového Města pražského českým králem Karlem IV. v roce 1348. Kvůli dostatku místa na parcelách, některé první domy byly vystavěné jako šířkové jednotrakty, někdy s dvorním křídlem. Objevovaly se i dvojtrakty. Povětšinou se jednalo o jednoposchoďové objekty a hrázděným zdivem v patře. Původní trámově stropy, a to i ve sklepech, byly posléze nahrazovaný klenbami. S původních 11. podzemních místností náležejících k dnes už zrušeným čtyřem domům, se zde dochovalo pět sklepních prostor bývalých čp. 69 a 70. Původ obou objektů je třeba časově zařadit do doby 2. poloviny 14. století (1376 a 1378), kdy mezi prvními majiteli zdejších nemovitostí jsou uvádění pergameník, kloboučník, kovář a hřebenář.

Archeologický výzkum, popis a význam památky

Podzemí konstrukce sklepů se nachází v severním úseku východní fronty ulice, která již několik století je jednou z hlavních dopravních tepen spojujících dva městské celky. Do konce 70. let minulého století zde stály původní měšťanské domy, které následně byly odstraněny kvůli výstavbě stanice metra. Ještě před tím, v první polovině stejné dekády došlo k demolici severněji ležících historických staveb, které posléze nahradil obchodní dům Prior (dnes Tesco-My). 

Soubor gotických sklepů je unikátně dochovaný ve své podobě a zejména dispozici jednotlivých prostor.

Sklepy bývalého čp. 70 jsou tvořeny dvěma obdobnými místnostmi uličního traktu a dalšími prostorami ve druhém, východnějším traktu (dnes již zaniklé). Oba uliční sklepy jsou klenuty hrotitou gotickou valenou klenbou. Podlahu místností tvoří dosud z převážné části valounová dlažba. 

V místě bývalého čp. 69 se zachovaly tři sklepy a spodní část někdejšího barokního, klasicistně upravovaného schodiště. Nejstarší, jihovýchodní sklep ve  druhém traktu od  ulice byl původně přístupný vstupní šíjí od západu. Šíje dole končila portálem z cihelných vyžlabených tvarovek, charakteristických v Praze pro 2. třetinu 14. století. 

Suterénní prostor, v době svého vzniku jen mírně vystupující nad povrch, byl plochostropý, opatřený okénkem ve východní zdi a obvyklou odkládací nikou v typické poloze poblíž vstupu – tedy v západní zdi. Na většině plochy podlahy je dochována valounová dlažba, lokálně opravovaná či přeložená. Na klenbě jsou velmi dobře čitelné otisky prken bednění, včetně subtilního obtisknutého detailu, který nepřímo dokládá technologii řezání dřeva na přelomu středověku a novověku.

Na severním konci parcely domu byl zdokumentován pochozí povrch, který lze považovat za někdejší průjezd. Nebyl dlážděný ani jinak zpevňovaný, přesto je na povrchu kompaktní. Lze proto soudit, že byl zastřešen. Na základě této skutečnosti se můžeme s velkou pravděpodobností domnívat, že nepodsklepená, z velké části asi ze dřeva postavená část domu zaujala celou šířku parcely v uličním traktu.

Výpověď archeologie o historii prostoru Spálené ulice ve zkratce

Gotické sklepy u Spálené ulice představuji typologicky i stavebně-historicky jednotný komplex objektů, reprezentujících dílčí kapitolu stavebního vývoje severní části Nového Města pražského. Dokládá to pravidelný rytmus šířek bývalých domovních parcel. Jedná se o lokalitu, kde se již od doby raného středověku krystalizovala základní komunikační síť a s ní související původní sídlištní struktura nově vznikající metropole. Skupina popisovaných staveb prezentuje v rámci jižního předpolí Starého Města unikátní celek dokládající jednu z nejstarších vývojových fází této části Prahy. Již v období 12.-13. století zde existovalo několik obydlí s tzv. polozahloubenými dřevohliněnými domy, které svým prostorovým uspořádáním reagovaly na první cesty středověké aglomerace a vstupy do opevněného prostoru Starého Města. Minimum novověkých zásahů, a tím vysoká vypovídací schopnost, činí ze zdejších historických konstrukcí důležitý doklad minulosti Prahy. 

Hodnotu komplexu zvyšuje fakt, že východní fronta Spálené ulice postrádá v současné době celistvější doklad nejstarší zástavby místa. Několik nadzemních staveb (čp. 61, 63, 64, 66–68), obsahujících středověké a mladší historické sklepy, zde již bylo zbořeno a na jejich plochách vznikly nové komerční objekty – obchodní dům měnící svůj název (Prior, O2, Máj, My) a nově multifunkční novostavba Quadrio s podzemním vestibulem stanice metra Národní třída. Výpověď souvisle zachované skupiny sklepů má zásadní přínos pro poznání nejstaršího horizontu domovní výstavby této části města po polovině 14. století.

K dnešku nacházíme na území Nového Města pražského celkem 124 objekty obsahující příklady podobné měšťanské domovní zástavby z doby lucemburské (Pštrossova, Mikulandská, Vodičkova, Jungmannova, Palackého, Václavské nám, Jindřišská, Hybernská). Ve většině zmíněných případů se ale jedná o fragmenty původních konstrukcí, které v průběhu staletí, respektive v několika posledních letech, prošly četnými většinou necitlivými stavebními proměnami. V tom ohledu se jeví oblast Spálené ulice se zastoupením 21 % z celkového počtu gotických novoměstských sklepů jako ojedinělý celek. V jeho rámci jsou historické suterény pod bývalými domy čp. 69–73 klasickou ukázkou horečného počátku výstavby nového městského organismu. Minimum novověkých zásahů, a tím vysoká vypovídací schopnost souboru dochovaných památek, činí ze zdejších historických konstrukcí důležitý doklad minulosti Prahy. Historické podzemí, tvořené pozůstatky někdejší gotické zástavby dosahuje po stránce kvalitativní vysoké úrovně. Jeho výtvarná hodnota vyplývá z nezpochybnitelného sepětí s okolní zástavbou.

Praha doby Karla IV.: - zástavba Nového Města pražského 

Virtuální model

Dlouhodobé výzkumy archeologického odboru Národního památkového ústavu v Praze v oblasti dnešní Národní třídy a přilehlých městských bloků umožnily hypotetickou rekonstrukci zástavby širšího okolí Spálené ulice a někdejšího židovského hřbitova pro období po založení Nového Města pražského Karlem IV.  Tyto výzkumy jsou tradičně realizovány souběžně s archivním studiem a stavebně historickým průzkumem a v součinnosti s příslušnými specialisty.

Díky této dlouhodobé a systematické spolupráci byl v roce 2016 na základě nejnovějšího vyhodnocení získaných poznatků vytvořen virtuální model, který bude možné i v budoucnosti nadále upřesňovat a doplňovat o další poznatky souběžně s prohlubováním poznání o minulosti této výjimečné části Prahy, navazující bezprostředně na prvotní pravobřežní osídlení v prostoru Starého Města pražského.

Animovaný virtuální model zástavby okolí Spálené ulice byl vytvořen T. Musílkem, odborné podklady a konzultace poskytli především T. Cymbalak a M. Semerád.

YouTube:

Virtuální rekonstrukce zástavby okolí Spálené ulice po lokaci Nového Města pražského

knižní průvodce Nové Město tipy na výlety vrcholný středověk zaniklá architektura

Datum vložení: 6.1.2017 | Datum aktualizace: 5.2.2018
Autor: Tomasz Marian Cymbalak

Použité prameny:
  • Cymbalak, T. – Rykl, M. – Semerád, M. 2011: Nejstarší relikty měšťanské gotické zástavby na Novém Městě v Praze. Aktuální pohled na základě výsledků posledních archeologických výzkumů, Staletá Praha 27, 2011/2, 14-44.
  • Cymbalak, T. – Staňková, V. 2014: Středověké osídlení v jižním předpolí staroměstských hradeb v Praze. Nový pohled na základě archeologických výzkumů na ploše novostavby Quadrio, in: FORUM URBES MEDII AEVI VIII./2, Brno, 152-173.
  • Lorenc, V. 1973: Nové Město pražské. Praha.
  • Líbal, D. 1961: Několik poznatků o gotické domovní zástavbě Nového Města pražského. Ochrana Památek, Sborník Klubu za Starou Prahu na rok 1961. Praha.
  • Líbal, D. 1998: Nové Město a Vyšehrad, přehled jeho urbanistického i architektonického vývoje ve středověku. In: Baťková, R. a kol.: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1). Praha, 16–25.
Používáme cookies k optimalizaci našich webových stránek podle zásad cookies.
Odmítnout Souhlasím