Zlomky středověkých nádob či okenních výplní se na výzkumech v historickém jádru Prahy objevují v terénních situacích datovaných již od 12. století. Z počátku nepočetné nádoby cizí provenience byly po polovině 13. století nahrazovány výrobky domácích skláren. Sklo se tak postupně stalo běžnou součástí domácností pražských měšťanů.

Studium středověkého skla dnes tvoří nedílnou součást archeologie středověku. Neomezuje se pouze na typologii nádob, ale je oceňováno i pro další informace, které může poskytnout, jako je přiblížení sociální úrovně uživatelů či kulturních a ekonomických kontaktů. Ideální prostředí pro uchování tohoto křehkého materiálu představují odpadní jímky a studny, zatímco v jiných situacích, zejména sídlištních vrstvách, se skleněné fragmenty dochovávají podstatně hůře. Při sledování obliby skleněných nádob pozorujeme v Praze obdobný trend jako ve většině dalších českých měst.

S ojedinělými nálezy dutého skla se v Praze setkáváme již od 12. století. První nálezy tohoto stáří pochází z výzkumu v Týnské uličce na Starém Městě, z míst ležících v bezprostředním zázemí centrálního tržiště na Staroměstském náměstí. Jde o unikátní zlomek nádoby z modrého skla malovaného zlatem a emaily, jehož původ lze hledat v byzantských sklárnách. Naprosto odlišné okolnosti provází druhý z nálezů, rovněž z prostoru Starého Města.  Zlomek číše s taženými kapkami, pochází z běžného sídlištního kontextu zachyceného při archeologickém výzkumu v dnešní Konviktské ulici. Nálezy skla se ve vrstvách z tohoto období objevují jen sporadicky. Předpokládáme, že se jedná o výrobky zahraniční provenience, jejichž užívání se omezuje na nejvyšší složky společnosti. V následujícím období počet nálezů skel postupně narůstá, stejně tak se rozšiřuje i tvarová variabilita nádob. Nadále se objevuje vysoký počet importů z jižní, jihovýchodní a západní Evropy, ojediněle i Blízkého východu.

Od konce 13. století je výskyt skleněných nádob podstatně častější. Okolností, které k tomu vedly je více, nicméně rozhodujícím faktorem bylo zakládání skláren na našem území, ke kterému docházelo od poloviny 13. století. Rozvoj měst i stoupající nároky obyvatel na úroveň stolování vedly ke zvýšené poptávce po skle, což přispívalo k rozvoji sklářského řemesla. Převážně nevelké soubory skel, které známe z prostoru Starého Města pražského, svědčí o postupném pronikání skleněných nádob do prostředí pražských měšťanů. Z tohoto období pochází také většina nálezů skel malovaných emaily. Pro nálezy je charakteristická výrazná tvarová variabilita a značné množství importů. V závěru tohoto období však podobné nálezy ustupují a začíná výrazně převládat domácí, poměrně unifikovaná produkce.

Období vlády Karla IV. se neslo ve znamení kulturního a hospodářského rozvoje českých zemí, který se odrážel i v užitém umění a předmětech každodenního života. Vzrůstající počet nálezů středověkých skel ve 14. století, zejména pak v jeho 2. polovině, byl umožněn stoupající produkcí domácích sklářských hutí. Rozvoj a bezpečnost komunikací příznivě ovlivňovaly obchod se sklem a rostoucí bohatství měst s sebou přineslo i rozšiřující se okruh odběratelů skleněných výrobků. Horizont 2. poloviny 14. až 1. poloviny 15. století představuje vrchol četnosti nálezů středověkého skla, jak v Praze, tak v celých Čechách.

Jednotlivé typy skla navazují na starší tradice, přičemž vůdčím tvarem jsou vysoké štíhlé číše, označované jako tzv. číše českého typu, vyskytující se v široké škále tvarů, velikostí a výzdobných detailů. Nejčastěji se setkáváme s tzv. píšťalovitou variantou, vyznačující se mírně kónickým tvarem a v poněkud nižším počtu jsou zastoupeny i číše kyjovité. Dno číší je lemováno charakteristickou plochou terčovitou patkou. Jejich stěny zdobí plastický dekor zpravidla v podobě drobných perličkovitých či větších perlových nálepů a v podstatně menší míře jsou zastoupeny i nálepy srpečkovité.

V 2. polovině 14. století již skleněné nádoby nepředstavovaly luxusní výrobek dostupný pouze omezené skupině obyvatel. Rozšíření počtu uživatelů umožnila do značné míry rozvíjející se domácí sklářská výroba, která zprostředkovala dostupnost skleněných nádob širšímu okruhu obyvatel. Přesvědčivým dokladem této skutečnosti je etablování skla v prostředí pražských měšťanů (řemeslníci, drobní obchodníci apod.). Náklady na zakoupení skleněných nádob již nepřesahovaly jejich možnosti a duté sklo se postupně stalo stabilním doplňkem středověkých domácností. Tato situace je dobře patrná na Novém Městě pražském, kde se po jeho založení usazují především měšťané českého původu. Jako příklad může posloužit kolekce skel z Vodičkovy ulice, pro niž je charakteristická poměrně unifikovaná tvarová náplň s převahou číší českého typu a ojedinělým výskytem nižších číší s perlovými nálepy.

Z písemných pramenů se dozvídáme, že v tomto období v Praze působila také řada sklenářů. Mezi jejich hlavní činnosti patřilo osazování oken skleněnými tabulemi a terčíky, ačkoliv toto sklo s dlouhou životností je v archeologických nálezech doloženo jen ojediněle a v relativně nízkém počtu. Přítomnost sklenářů také nepřímo dokládá postupné šíření zvyku zasklívání oken i do vyššího měšťanského prostředí.

Ze stejného období pochází také mimořádně velké a tvarově bohaté soubory středověkých skel. Za všechny uveďme kolekce získané při archeologických výzkumech realizovaných v 70. letech 20. století v souvislosti s výstavbou obchodních domů Kotva a Máj. Soubory obsahují tisíce fragmentů, z nichž se podařilo rekonstruovat desítky skleněných nádob.

Rozkvět českého středověkého sklářství spadající do období 2. poloviny 14. a 1. poloviny 15. století bývá spojován s rozvojem a stabilitou českého státu za vlády Lucemburků. Poté zaznamenáváme výrazný propad výskytu dutého skla. Zároveň stagnuje výroba a snad i klesá obliba skleněných výrobků. Ze známých nálezů spadá svým datováním do uvedeného časového horizontu pouze kolekce skla pocházející z jedné z odpadních jímek zachycených při archeologickém výzkumu v areálu bývalých kasáren na náměstí Republiky a dále soubory skla z výzkumu domovního bloku mezi ulicemi Spálená, Purkyňova, Vladislavova a Charvátova na Novém Městě pražském.