Větší část gotického opevnění Nového Města pražského je dnes skryta pod terénem města. Tíha jeho bližšího poznávání tak zůstává především na archeologii. Jedině archeologické metody mohou přinést zjištění přesného průběhu novoměstského opevnění v některých neznámých úsecích, které zůstaly skryty pod povrchem dnešních chodníků, ulic a městských parků, které postupně od 2. poloviny 19. století nahradily hradební pásmo. První archeologické poznatky o trase a podobě zaniklého opevnění Nového Města pražského byly získány až na konci 60. let 20. století.

V souvislosti s dlouhodobou rekonstrukcí barokního opevnění v oblasti Karlova byly, počínaje rokem 2001, zahájeny také práce na revitalizaci bastionu XXXI "Božích muk" v Horské ulici v sousedství někdejší augustiniánské kanonie na Karlově. Při následných zemních pracích bylo podle očekávání objeveno zdivo gotické hradby Nového Města pražského, které tvoří severní opěrnou zeď barokního bastionu. V části zkoumaného jižního líce středověké hradby, do té doby skryté v zemním bastionovém zásypu, byla sledována i základová partie této významné památky.

Bastion XXXI před rekonstrukcí

Povrch terénu bastionu si po staletí udržoval rovinný charakter se dvěma svahem oddělenými a převážně přirozeně zatravněnými terasami až do poloviny 19. století. Ve 30. letech 19. století zde proběhly drobné úpravy a počítalo se zřízením vyhlídky. Od konce 19. století zde stála desinfekční budova (čp. 1751/II) a další objekty s kotelnou. Ve druhé polovině 20. století postupně zarůstal náletovou vegetací a zcela zpustl. Než začala na počátku našeho století jeho rekonstrukce, byla na něm řada vzrostlých stromů. Z vlastní plochy bastionu se stala zároveň skládka suti i domovního odpadu z okolí. Mezi sutí byly i hromady původních stavebních článků a dalšího materiálu, které zde zůstaly např. po stavebních úpravách barokního opevnění v souvislosti se stavbou Nuselského mostu nad údolím Botiče z konce 60. let 20. století. Další skládka suti pocházela ze zmíněné zástavby, které zde postupně vyrostla od konce 19. století. Na východní straně bastionu ještě stála do naší doby zchátralá přízemní budova „dezinfekční stanice infekční nemocnice za Karlovem“ z roku 1893. Bastion i jeho blízké okolí (Horská ulice, horní část Folimanky) bylo hojně využíváno bezdomovci, narkomany apod.

V rámci záchranného archeologického výzkumu při rekonstrukci bastionu XXXI „Božích muk“ byl proveden petrografický výzkum odkrytého gotického zdiva, které bylo objeveno při snižování úrovně zemních zásypů vnitřní konstrukce bastionu. Horninovou skladbu památkově chráněného objektu určoval RNDr. Jan Zavřel makroskopicky, bez použití mikroskopických a chemických metod. Na severní straně bastionu byly vyhodnoceny tři navazující partie zdiva.

Barokní bastion XXXI „Božích muk“ byl prakticky přistavěn z jihu ke gotické hradbě Nového Města pražského. Dnes při vstupu na rekonstruovaný bastion z Horské ulice procházíme místem, kde původně pokračovala hradební zeď po skalním hřbetu dále na východ. Ta byla v těchto místech v baroku ubourána, aby bylo možné obsluhovat stavbu bastionu. Po odstraněné gotické zdi však zůstala stopa v odkryté části skalního podloží tam, kde začíná kurtina barokního opevnění, která odtud pokračuje východním směrem k někdejší velké nárožní věži – tzv. Malířské baště. Na ochozu kurtiny je také možné spatřit další torzo zdiva gotické hradby. Totiž kurtina spojující bastiony XXX a XXXI nad údolím Botiče vznikla zesílením, tj. prostým obestavěním linie středověké hradby, která zde původně nepřesahoval šířky dvou metrů.

Středověké Novoměstské opevnění v ulici Sokolská

Karlovská hradební zeď Nového Města pražského byla ve východní polovině Sokolské ulice objevena v zimě roku 1969. Hradba byla odkryta v severojižním směru v délce cca 120 metrů výkopem pro vodovodní potrubí mezi domy čp. 1791/II a čp. 1798/II. Probíhá souběžně se Sokolskou ulicí a mělce pod povrchem vozovky. Západní líc zdi, tvořící východní stěnu bagrované rýhy, prochází téměř středem vozovky ve vzdálenosti 9,8 m od východní fronty domů. Zdivo hradby v Sokolské ulici vystupuje až 30 cm pod povrch dnešní vozovky a je zde zachováno až do výše cca 1 metru.

Zachované relikty hradby v Sokolské ulici umožnily poprvé archeologicky poznat způsob stavby a materiál užívaný pro výstavbu novoměstských hradeb v době Karla IV. Zeď v této části Nového Města byla sestavena z pískovců až křemenců ordovického stáří (starší prvohory), což je místní lomový materiál. Kámen byl kamenicky opracován do různě velkých kvádrů, velké, o rozměrech cca 35 x 20 cm se ve zdivu střídaly s řádky nižších kamenů až plochých desek (cca 36 x 5 cm). Pojivem mezi kameny byla zrnitá vápenná malta. Původně nadzemní zdivo bylo položeno na mírně rozšířený předzáklad, který přesahoval líc na západní straně o 8 cm.

Krátký úsek opevnění jižní části Nového Města pražského byl odkryt v ulici Boženy Němcové v severovýchodním sousedství kostela a kláštera na Karlově v roce 2011. Relikt základové partie hradební zdi byl objeven při obnově vodovodu před domem čp. 455/II. Hradba probíhá téměř v severojižním směru.

Koruna torza základové partie zdi v dochované výšce cca 70 cm a široké až 2,05 metru leží v hloubce jen 30 cm pod povrchem vozovky. Základ hradby byl částečně zahlouben do podložního okrově žlutého tuhého jílu s valouny a úlomky křemenců, který zde tvoří pokryv navětralého skalního podloží.