Konvent magdalenitek na Malé Straně patří mezi ve středověku zaniklé církevní instituce. Archeologický výzkum doplňuje dostupné písemné prameny týkající se tohoto nepříliš známého kláštera.

Řád sester pokání sv. Marie (Maří) Magdalény, též magdalenitek, magdalenek či podle řádového oděvu bílých paní, vznikl před polovinou 13. století ve Wormsu. V roce 1227 byla existence řádu potvrzena bulou papežem Řehořem XI. s benediktinskou řeholí, později změněnou na řeholi sv. Augustina. Nejstarší známá komunita v Čechách působila v Dobřanech. V čele konventu stávala převora. V klášteře působil nezbytně probošt, jehož přítomnost souvisela s ekonomickým i bohoslužebným chodem komunity. První zmínku o pražských magdalenitkách známe z listiny vydané 27. listopadu 1282. V ní je jejich konvent spojován se staroměstským kostelem sv. Havla. Již W. W. Tomek předpokládal, že stížnosti minoritů od sv. Jakuba na magdalenitky z roku 1315 patrně přiměly pražského biskupa Jana IV. z Dražic k přeložení kláštera magdalenitek ze Starého Města na levý vltavský břeh. Počátky existence klášterní komunity na Malé Straně se proto kladou mezi roky 1315 a 1320. Podobné časové zařazení poskytl i archeologický výzkum. Je postavené na nálezu mince – parvu Jana Lucemburského (1310–1346) – v suťovitém podsypu gotické podlahy presbytáře kostela. Tato vrstva, tvořená stavební sutí, vznikla jako vyrovnávka původně svažitého terénu před položením cihlových dlaždic. Z nálezu vyplývá, že stavba podlahy presbyteria kostela nepochází z doby před rokem 1310, což dobře koresponduje s písemnými prameny i s datováním uměleckohistorickým. Nejstarší přímá dochovaná zpráva o magdalenitkách na Újezdě se vztahuje k 1. březnu 1329. V listině dosvědčuje rychtář a rada pražského města, že jejich spoluměšťan Seiboth (Sypoto) z Benešova daroval plat jedné hřivny Markétě, své vnučce od sv. Maří Magdalény, před zdmi Nového města pod Pražským hradem, pro její obživu. O pokračování stavby nemáme přímých dokladů, je ale zřejmé, že ještě v roce 1339 nebyl klášter zcela dostavěn. Svědčí o tom zpráva, podle níž pražský měšťan Cunrad, řečený z Litoměřic, odkázal dvě kopy na stavbu … zu dem gebeude… sv. Maří Magdaleny.

Historie areálu kláštera magdalenitek na Malé Straně není dlouhá, končí po přibližně stu letech. Dne 22. července 1420 byl klášter vypálen Pražany a Tábority.

Přímo pod podlahou střední, nepodsklepené části domu čp. 387 archeologové v letech 2003 až 2005 objevili zdivo gotického konventního kostela.  Konstrukce jeho polygonálního závěru tu byla odkryta místy až do výšky jednoho metru. V jeho interiéru, v místech lomení zdiva, byly situovány koutové přípory. Na obou odkrytých nárožích byla stavba později zpevněna nárožními pilíři.  Podařilo odkrýt i základ oltářní menzy. Další část kostela byla zjištěna ve výkopu pod chodníkem v Karmelitské ulici, kde byly odkryty fragmenty gotického vítězného oblouku, nasedající na starší románskou konstrukci. Jejich průběh naznačuje, že pozůstatky klášterní lodi jsou dosud skryty pod dlažbou malého bezejmenného náměstíčka před domem čp. 387 na jižním konci Karmelitské ulice. Ve výkopech severně od kostela byly zjištěny hroby, které dokládají existenci intenzivně používaného kostelního pohřebiště. Nalezeny zde byly jak hroby ženské, tak mužské a dětské. Pochováváni tu byli členové pražských měšťanských rodin, kteří si zvolili hřbitov u klášterního kostela za místo svého posledního odpočinku. Oproti tomu výlučně ženské hroby byly nalezeny jihovýchodně od kostela, v prostoru někdejší klausury. Poté, kdy areál získali dominikáni (1604), jejichž nárokům malá kaple nevyhovovala, byla plocha presbytáře patrně v 2. či 3. desetiletí 17. stol. zvětšena protažením bočních stěn k východu. Řeholníci používali takto získaný halový prostor na obdélném půdoryse jako hlavní klášterní kostel několik desítek let.

Dnes je někdejší klášterní kaple využívána jako vstupní hala hotelových lázní. Pro umocnění představy původního sakrálního prostoru byly odstraněny pozdější příčky a zrušeno přepatrování mezi přízemím a první patrem. Odkryté relikty závěru gotického kostela sv. Maří Magdalény byly překryty skleněnými deskami. V úrovni původní středověké podlahy byla okolo základu oltáře položena nová podlaha z použitých cihelných dlaždic stejných rozměrů. V prostoru kolem středověkého nálezu, který  je chráněn sklem, zajišťuje automaticky regulovaná jednotka stálou měrnou vlhkost a teplotu. Objevený kostel tak patří k unikátně prezentovaným památkám nejen v kontextu Prahy.

Pracovně jsme nálezy, jež by eventuálně bylo možné spojit s životem církevních institucí, rozdělili do dvou kategorií podle materiálů, ze kterých byly vyrobeny, a to architektonické články a kovové předměty.

Ve velké většině případů je bohužel nemožné dát jednotlivé artefakty objevené při výzkumu do jasné souvislosti s klášterním prostředím. Hlavní důvod lze vyjádřit argumentem, že ne vždy je místo nálezu předmětu totožné s místem, kde byl daný předmět používán. To platí především ve městech, kde k přemisťování větších objemů materiálu docházelo poměrně často. A spolu se zeminou byly přemístěny i předměty, které v ní byly v nějakém čase uloženy. Druhým důvodem je skutečnost, že se zatím nepodařilo bezpečně vymezit rozsah areálu gotického kláštera.