Spojitost s hrnčířskými dílnami by snad mohly mít i obtížněji datovatelné objekty v Karmelitské ul. čp. 529 (jáma se střepy) a ul. Újezd čp. 450 (jáma s hrnčířskou surovinou). Z hlediska topografie malostranských hrnčířských dílen se zdá, že hrnčíři pracovali mimo městské jádro, a to buď blízko městských hradeb (parcely domů čp. 258 a 162), nebo na předměstích mimo opevněný areál (Obora, Nebovidy). Většina z nich byla navíc postavena na úpatích svahu Petřína či hradčanského návrší, v místech mimo urbanizovaný prostor. Na základě uvedených zjištění lze uvažovat o tom, že prostor Malé Strany mohl ve středověku sloužit jako středisko hrnčířské výroby. Vysvětlení přitom může být zcela jednoduché, a to dostupnost surovinových zdrojů – hlín. Nepřímo to dokládá i nález deponie hrnčířské suroviny objevené vedle rozměrné pece ve Vlašské ulici.

Co se týká prostorového členění vnitřku pece, zdá se, že představuje spíše jednokomorové zařízení. Podlaha pece se směrem od ústí zvyšovala, rozdíl výšek mezi ústím a zadní částí pece dosahoval až 70 cm. Nebylo zachyceno žádné oddělení vypalovací komory od topeniště pece. Na základě analogií (zejména pecí z České Lípy) se můžeme domnívat, že fragmenty mazanice, kopírující tvary nádob, byly použity v konstrukci pecní klenby.

Jižní stěna velké pece (v-04) byla narušena mladším zahloubeným objektem (v-03), který lze snad interpretovat jako torzo druhého, mladšího výrobního zařízení, patrně rovněž pece. Deset metrů východně od objektu v-04 se nalézalo třetí velké výrobní zařízení. Další zachycené objekty bez bližšího určení datujeme do 2. pol. 13. až 1. pol. 14. století.

Ve vzdálenosti 20–70 cm východně od velké pece (v-04) se nacházel velmi mělký výkop, hluboký 20 cm, pouze s jedním měřitelným rozměrem, a to 150 cm. Objekt byl vyplněn homogenní vrstvou tmavě šedého zahliněného jílu až jílovité hlíny, v níž se nalézaly drobné hrudky vypálené hlíny, ojediněle též i zrnka opuky a pískovce. Je velmi pravděpodobné, že tento materiál sloužil jako základní surovina při výrobě keramického těsta a mělká jáma je pozůstatkem jeho deponie.

Předmětem předkládaného zpracování byl zejména soubor keramiky z výplně objektu v-04 o celkovém počtu 4358 kusů, z nichž se podařilo shledat pouze necelých 8 % zlomků (344 ks). Charakter zlomků ve spodních uloženinách budí spíše dojem kumulace střepů než destruované vsázky. Převažujícím typem nádoby, která byla v tomto zařízení vyráběna, byl džbán. Ukazuje na to jak jejich zastoupení mezi rekonstruovanými tvary, tak mezi okraji. Výraznější četnost vykazují také zvonovité pokličky a kahánky, naopak minimálně se objevují poháry a mísy. Z kamnových kachlů byly zaznamenány typy nádobkové se čtvercovým ústím vyšší varianty. Specifickou funkci zřejmě zastával válcovitý keramický fragment s glazurnatou vrstvičkou na povrchu. Za pozornost stojí také „keramická plastika“, resp. dva válečkovité předměty blíže nezjištěného určení. V souvislosti s ní lze zmínit také relikt keramického kadlubu s prvky výzdoby (stylizovaný rostlinný motiv, který se ale nacházel v objektu označeném jako mladší pec (v-03). Džbány představovaly spíše menší typy stolního nádobí, objemnější kusy byly zjištěny jen ojediněle.

Pro světlé zboží, jež se nacházelo ve výplni zkoumaného objektu, je typická výzdoba červenou malbou. Většina zkoumaných jedinců byla v horní polovině výduti opatřena také vývalkovitou šroubovicí. Za neobvyklou lze u světlé červeně malované keramiky považovat výzdobu radélkem, zaznamenanou pouze na jediném fragmentu. Vedle této světlé keramiky se setkáme s hrubší keramikou okrových až okrovošedých tónů s příměsí slídy. V pražském prostředí ojedinělé jsou nádoby z šedavé keramické hmoty s jemným slídnatým přetahem. Další otázky vyvolává také přítomnost zlomků s glazurou.

Pro datování keramiky, získané z výplně pece, jsme využili zejména komparace s již publikovanými soubory (Hradišťko u Davle, Most, Praha aj.). Sledována byla celková morfologie a okrajová profilace džbánů a hrnců. Na základě těchto kritérií lze shrnout, že převážnou část spodní výplně pece datujeme na přelom 13. a 14. až na počátek 14. století.