Založení Nového Města pražského v roce 1348 bylo významným počinem sjednocujícím a završujícím urbanistický vývoj pražské aglomerace ve středověku. Nové pražské město začalo být vzápětí zaplňováno farními kostely, kláštery a pochopitelně i měšťanskými domy. V zakládací listině vydané samotným císařem Karlem IV. stojí: "aby všichni i jednotlivci, kteří se za měsíc budou chtít nastěhovat do zmíněného města, až jim bude přiděleno stavební místo a díl půdy či část, ať začnou budovati a stavěti tak horlivě, aby po osmnácti měsících od doby tohoto přidělení mohli pohodlně bydleti a prodlévati ve zmíněných budovách”. Nové Město muselo záhy po polovině 14. století připomínat obrovské rušné staveniště. Zvláště, když se novým rezidentům dostalo daňových úlev a privilegií zakotvených v již zmiňované listině: "“Židy pak a ty, kteří přijdou z kterýchkoli zemí a částí světa, aby bydleli v Novém městě, ..... a kteří si tamtéž zamýšleli postaviti postačující a vhodné domy a kamenné budovy, vyjímáme až na dvanáct let pro zvláštní naši milostivou dobrotu, osvobodili jsme je úplně a prohlašujeme, že až do vypršení zmíněné doby nebude od nikoho nic žádáno”. Řečeno dnešním jazykem, byla to státní investiční pobídka formou daňových úlev, která se plně odrazila ve stavebním boomu, kdy jenom v první fázi vzniklo kolem 6 000 soukromých domů. Byly to domy různých typů a výstavnosti, od bohatých sladovnických domů na hlavních tržištích, po chudší prostorově skromné domy většinou textilních řemeslníků na okraji nové čtvrti.

V dodnes zachovaných středověkých konstrukcích měšťanských domů byly rozpoznány základní dispoziční typy:

hloubkový trojtrakt se středním průjezdem

hloubkový dvoutrakt na úzké parcele

hloubkový dvoutrakt se zadní komorou

druhotná parcelace pro drobnější městskou zástavbu

Hloubkový trojtrakt se středním průjezdem – stavební typ na Koňském trhu na příkladu domu čp. 823 

Na parcele šířky až 18 metrů zde stál rozměrný hloubkový trojtrakt se středním průjezdem. Při krajích parcely se dodnes nalézají dva hloubkové sklepy, prostor mezi nimi není podsklepen a náležel průjezdu. Městiště takových domů byla rozdělována a zastavována již v první fázi výstavby Nového Města pražského, těsně po polovině 14. století. Tento stavební typ byl popsán Václavem Lorencem v sedmdesátých letech 20. století.

Hloubkový dvoutrakt na úzké parcele – typizovaná zástavba severní fronty ulice Na Dláždění (1387–1389)

S výše popsaným „bohatším“ typem domu na rynku kontrastuje skromnější typ obydlí doložený řadou nálezů v oblasti horního Nového Města, pocházející z poslední fáze jeho výstavby – ze 70. a 80. let 14. století. Příkladem až typizované lokační zástavby je pětice domů, jejichž substrukce se zachovaly pod palácovou stavbou Lidového domu v Hybernské ulici. Domy byly založeny na parcelách shodné šířky 10 metrů. V konečné fázi svého středověkého vývoje představovaly hloubkové dvoutrakty sestávající z jediného hloubkového prostoru a přiléhajícího průjezdu, který byl podsklepen až dodatečně.

Hloubkový dvoutrakt se zadní komorou – dva příklady domů ze Soukenické ulice

Dalším příkladem tohoto typu jsou dva v kontextu Nového Města výjimečně dobře zachované domy z ulice Soukenické. Jednalo se o drobnou zástavbu domky takřka čtvercového obrysu rozměrů 10 x 10 metrů. Podsklepen byl pouze hlavní hloubkový trakt. Ještě lépe se uchovala původní dispozice z druhé poloviny 14. století včetně kleneb u domu čp. 1093 v Soukenické ulici. Hlavní hloubkový trakt rozdělen na dvě čtvercové místnosti, další čtvercový prostor – zadní komora – aditivně řazený do hloubky parcely se již nalézal pod dvorním křídlem. Sklenutý byl ve sklepě strmou lomenou valenou klenbou.

Nekázanka – druhotná parcelace pro domky chudších obyvatel po roce 1379

Příkladem asi prostorově nejskromnějšího obydlí na Novém Městě jsou domky v ulici Nekázanka, které vznikly druhotnou parcelací novoměstského bloku pro stavbu emfyteutických domků pro chudší obyvatele po roce 1379.