Kaple Božího Těla na Karlově náměstí
Zaniklé dominanty gotické Prahy a jejich virtuální zobrazení

Praha 2, Nové Město

Karlovo náměstí

zaniklá kaple a ostatková věž

virtuální zobrazení

Kaple Božího Těla náleží do skupiny dnes již zaniklých pražských sakrálních staveb doby lucemburské, jejíž stavební podoba nebyla nikdy detailněji zdokumentována. Dosavadní rekonstrukce stavby byla založena na výpovědi několika písemných zpráv a vyobrazení vedut novověkého stáří. Archeologie do této diskuse měla poprvé možnost vstoupit až v roce 2011.  Tehdy potřebu nahlédnout pod současný povrch vyvolala příprava revitalizace Karlova náměstí a s ní související zjišťovací archeologický výzkum Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v hlavním městě Praze v roce 2011. Jeho výsledky nám překvapivě umožňují specifikovat nejen podobu dochování pozůstatků kaple pod dnešním povrchem náměstí, ale i rekonstruovat sídelní vývoj dnešního místa.

Historie stavby

Gotická kaple ke cti Nejsvětějšího (Božího) Těla a Krve Páně a P. Marie a sv. Felixe a Adaucta uprostřed Velkého tržiště, pozdějšího Dobytčího trhu, dnes Karlova náměstí byla postavena v letech 1382–1393. Kaple měla zaujmout místo v sousedství dřevěné věže, v níž byly každoročně nejspíše již od sklonku 50. let 14. století u příležitosti dne svátostí ukazovány poutníkům nejcennější ostatky Utrpení Páně a s nimi spojené říšské korunovační klenoty a jiné svátostiny, náležející ke korunovačnímu pokladu císaře Karla IV.

Kapli nechalo vybudovat čtyřicetičlenné bratrstvo mající ve svém znaku obruč se zavěšeným kladivem („cum signo circuli et malleo in medio pendente, goud vulgariter obrucz dicitur“). Patronátní právo měli mít zakladatelé kaple a jejich následovníci z bratrstva. Společenská výjimečnost uvedeného sdružení z řad šlechtické, duchovní a měšťanské nobility z okruhu dvora krále Václava IV. byla v následném období jasně podpořena i oficiální přítomností samotného panovníka jeho na aktivitách.

V roce 1403 zástupci bratrstva předali kapli se všemi právy a důchody pražské univerzitě. Jménem Koleje národa Českého se tohoto aktu účastnil i M. Jan Hus. V předhusitském období se kaple stala místem vyhlašování panovnických či veřejných stanovisek. Od roku 1416 se v kapli přijímalo pod obojí. V roce 1437 zde byla vyhlášena kompaktáta, jejichž znění vytesané do kamene bylo v podobě desek osazeno na stěny kaple. Tentýž rok se po takřka dvacetileté válečné odmlce vrátilo do kaple vystavování ostatků, které však se smrtí císaře Zikmunda Lucemburského na tomto místě zaniklo. Po husitských válkách plnila kaple nejen bohoslužebnou funkci, ale také úlohu pohřebiště univerzitních mistrů. Univerzita a následně němečtí kalvíni využívali kapli až do roku 1622, kdy z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. přešla do majetku jezuitů. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 byla stavba převedena pod správu farnosti u sv. Vojtěcha v Jirchářích. V roce 1784 pak byla definitivně zrušena a uzavřena. Osud stavby byl zpečetěn v roce 1791, kdy došlo k jejímu zboření. Místo kaple již nebyl následně nikdy zastavěno. Přibližně v ose zaniklé stavby vznikla později průjezdní komunikace směřující z Ječné do Resslovy ulice. Zbývající části náměstí se v průběhu 19. století postupně proměnila v městský park.

Lokalizace a podoba kaple

Na podkladě ikonografických pramenů je obecně přijímán fakt, že kaple Božího Těla se nalézala v geometrickém středu Karlova náměstí, poblíž vyústění dnešní Ječné ulice. Tato skutečnost vyplývá nejen z historických vyobrazení, ale také dobových písemností, kde je stavba uváděna v souvislosti s okolní měšťanskou zástavbou.

Uvedená fakta však dlouhodobě postrádala konkrétní technické parametry, na jejichž základě by bylo možné stavbu přesně prostorově vytýčit a rekonstruovat její rozměry. Kaple totiž nebyla nikdy do svého odstranění přesně zaměřena. Informace o její podobě vycházely především ze starších ikonografických vyobrazení z 16. až 18. století, kde je stavba zachycována v rozmanité podobě a umístění. Samotný architektonický vzhled kaple byla v minulosti diskutována především mezi historiky umění a architekty (V. Mencl, E. Bachmann, V. Lorenc). Nejstarší dochované městské plány ji zachycují ve značně zjednodušené podobě, ze které nebylo možné získat hodnověrné údaje pro její rekonstrukci.  

Model kaple s ostatkovou věží a jejich virtuální zobrazení

Hmotový model jedné z možných variant kaple a ostatkové věže, nacházející se v její bezprostřední blízkosti, vytvořil pro výstavu Praha Husova a husitská 1415–2015 Ing. arch. Ondřej Šefců. Výstavu připravil Archiv hl. města Prahy a byla zpřístupněna v Clam-Gallasově paláci v roce 2015. Model je součástí sbírek Muzea hl. města Prahy. Z hmotového modelu kaple a věže byl v roce 2016 odvozen virtuální model, dostupný prostřednictvím naší virtuální výstavy.

Díky moderním technologiím se může s někdejšími dominantami gotického Nového Města pražského seznámit nejširší veřejnost.

YouTube: kaple Božího Těla a ostatková věž – virtuální prohlídka  zaniklých staveb na Dobytčím trhu

SKETCHFAB: 3D prezentace kaple

SKETCHFAB: 3D prezentace ostatkové věže

 

KE STAŽENÍ PRO VÁŠ MOBIL NEBO TABLET:

zobrazení kaple Božího Těla s ostatkovou věží

 

Odborná spolupráce: Ing. arch. O. Šefců, PhDr. J. Podliska, Ph.D., Ing. arch. M. Semerád

Realizace digitálního modelu: Mgr. P. Vavrečka  

Tvorba aplikace pro zobrazení rozšířené reality: Ing. J. Nechvátal

Grafická spolupráce: Mgr. Z. Mazač

Digitální model kaple a ostatkové věže byl vytvořen pro projekt virtuální výstavy Praha doby Karla IV. Projekt je podporovaný MK ČR jako součást Národních oslav700. výročí narození císaře Karla IV. a je zařazen do programu Strategie AV21.

Archeologický výzkum pozůstatků kaple Božího Těla

Archeologický výzkum kaple Božího Těla poskytl i přes svůj omezený rozsah důležitý příspěvek ke studiu této mimořádně zajímavé a dosud blíže nepoznané pražské stavby. Jeho přínos lze spatřovat nejen v možnosti studia stavební formy a dílčích konstrukčních detailů, ale též v poznání jejího bezprostředního zázemí, které ukrývá dosud neznámé informace o vývoji podoby jednoho z nejvýznamnějších veřejných prostorů pražských měst.

Rozsahem nevelký archeologický výzkum přinesl historicky cenný nález negativu zdiva severního závěru kaple, který upřesňuje nejen její lokalizaci v prostoru náměstí, ale též informace o podobě celé stavby. Prostou projekcí nálezové situace do půdorysů dosud prezentovaných rekonstrukčních modelů kaple dnes můžeme provést jejich revizi. Půdorys základového pasu kaple s náběhem na opěrák, stopa obvodového zdiva ohradní zdi, hroby a přítomnost zcela neznámé stavební struktury v její blízkosti, která však s ní již funkčně nesouvisela, nám s vysokou pravděpodobností vymezila rozsah celého sakrálního areálu. Velikost stavby na půdorysu takřka rovnoramenného kříže s polygonálními presbytáři lodí a skupinou bočních kaplí lze v uvedeném případě stanovit v obou směrech na cca 29 metrů. Průměr celého areálu včetně hřbitova vymezeného ohradní zdí dosahuje 36 metrů. Stavba po svém zrušení a likvidaci byla rozebírána na stavební materiál, a to i včetně základových partií. Odstraněny byly především obvodové stěny z pískovcových kvádrů a další architektonické detaily. Nepotřebný stavební odpad z vlastního jádra konstrukce vyplnil vybrané základové pasy stavby. Odpověď na otázku, jestli byl tento postup aplikován v celém rozsahu stavby, neznáme. Z dobových svědectví je zřejmé, že stavební materiál z kaple našel své uplatnění na řadě staveb různého charakteru a účelu. Výzkum mimo jiné potvrdil předpokládanou existenci hřbitova okolo kaple. Dokumentované kostrové hroby uložené v dřevěných rakvích se nikterak nelišily od nálezů, které známe z městského prostředí vrcholného středověku a časného novověku. Jejich orientace se zde řídila ve vztahu ke stavbě kaple a prostoru vymezenému ohradní zdí. Superpozice hrobových jam svědčí o dlouhodobějším využívání místa pro pohřební účely. Nepočetné drobné nálezy z osobní výbavy zemřelých a zlomky keramiky ze zásypu hrobů datují jejich uložení v průběhu časného novověku (16. – 17. století). Ohradní zeď okolo hřbitova, opět i zde v podobě negativu, jasně oddělovala jeho prostor s hroby od plochy náměstí, kde na úrovni podložních sedimentů probíhal plynulý nárůst vrstev obsahujících komunální odpad.

Stavba kaple narušila svými základy starší sídlištní situaci v podobě hlinitého souvrství, které obsahovalo výhradně vrcholně středověkou keramiku. Souvrství narůstalo na přírodním podkladu bez výraznějších zásahů až do doby vzniku kaple. Na povrchu humózních uloženin v kontaktu s výkopem základů se nalézala vrstva stavebního odpadu. Označit ji můžeme jako stavební úroveň kaple. Přítomnost starších terénů spolehlivě dokládá intenzivní lidskou aktivitu na ploše náměstí po jeho vzniku v polovině 14. století.

S uvedenou skutečností můžeme spojit překvapivý nález zahloubené pravoúhlé stavby s obezdívkou, situovanou v blízkosti severovýchodního nároží kaple. Její zánik proběhl ještě v průběhu pozdního středověku (15. století). Nález fragmentu mohutného pečlivě opracovaného pískovcového kvádru na dně objektu navozuje propojení této stavby s vlastní kaplí. Vzhledem k výraznějšímu zahloubení objektu do podloží se domníváme, že se jednalo o suterénní prostor, nad kterým se nalézala nadzemní konstrukce stavby. Jak však tato část vypadala, nevíme. Při interpretaci funkce stavby lze uvažovat o využití pro obchodní či řemeslnické účely (krámce). Pouze v rovině hypotézy je možné pozůstatky stavby přisoudit věži, ze které byly ukazovány v průběhu poutí svátostiny.

Archeologie o historii Dobytčího trhu

 

Poznatky ze zjišťovacího výzkumu v roce 2011

Nejstarší sídlištní aktivity na ploše náměstí (1348–1382)

Nejstarší antropogenní aktivitu v místě reprezentovalo 0,4 m mocné souvrství tmavých, humózních písčitých hlín v sondě S01. Vedle blíže neinterpretovatelné kumulace křemenců na bázi souvrství, obsahovalo zlomky vrcholně středověké keramiky, které datují jeho vznik do pokročilejší etapy 14. století. Uvedené souvrství představuje v daném místě nejstarší antropogenní aktivitu na ploše náměstí, kterou můžeme předběžně spojit s prvními dekádami života Nového Města po jeho založení v roce 1348.

 

Stavba kaple Božího Těla (1382–1393)

V poslední čtvrtině 14. století do terénní situace sondy S01 zasáhla rozměrná stavba. Její pozůstatek se nalézal v hloubce cca 1,3–1,8 m pod současným povrchem. Jednalo se o víceboký, liniový, místy pravoúhle zalomený základový pas o konstantní šířce a hloubce 1,4 m, který porušoval souvrství nasedající na podloží. Stavební výkop, orientovaný ve směru sever – jih vyplňoval, takřka celý prostor sondy. Jeho zásyp tvořila výhradně směs stavebního odpadu z opuky, světlého pískovce a malty, bez přítomnosti větších kamenných prvků. Na podkladě uvedených znaků jsme negativ základu ztotožnili se severní partií kaple Božího Těla, v místech polygonálně zformované stěny s náběhem na nárožní opěrák. Přestože došlo k radikálnímu zásahu do hmoty stavby po její demolici, základový výkop si podržel zcela věrnou půdorysnou stopu, korespondující s hmotou odstraněného zdiva. S dobou výstavby kaple (stavební úroveň) bylo možné dát do souvislosti i přiléhající polohu 0,1–0,2 m mocného souvrství světle hnědého zahliněného písku obsahujícího souvislejší polohy, či samostatné zlomky opuky, jemnozrnného pískovce a malty.

 

Hřbitovní areál u kaple (15. – 18. století)

V bezprostředním kontaktu s kaplí se nalézaly nejméně 3 hroby obsahující lidské ostatky. (sonda S01–H01; S03–H02, H03). Úprava a podoba hrobů odpovídala způsobu ukládání zemřelých v průběhu vrcholného středověku a raného novověku. Hroby byly situovány po obvodu kaple, kolmo k obvodové zdi stavby nebo hřbitovní zdi. Dokumentovaná hloubka dochované hrobové jámy činila cca 0,8 až 1,2 m. Ani u jednoho však nelze vzhledem k pozdějším terénním úpravám stanovit původní míru zahloubení, odpovídající době svého vzniku. Zemřelí byli ukládáni do dřevěných rakví spojovaných kovovými hřeby pouze s osobním šatem a jeho doplňky. Podle antropologů byly mezi zemřelými zastoupeni jak nedospělí, tak dospělí jedinci mužského i ženského pohlaví.  Hřbitov od prostoru náměstí oddělovala ohradní zeď, potvrzená negativem jejího základu.

 

Středověká zástavba v okolí kaple (14. – 15. století)

S obdobím vzniku kaple Božího Těla můžeme spojit zahloubený prostor neznámé stavby s vnitřní obvodovou konstrukcí z opuky, jehož část byla nalezena v sondě S02. Sondou se podařilo prozkoumat pouze rohovou partii stavby, zahloubenou cca 1,6 m do písčitého podloží. Její stěny byly přímé a nepatrně šikmé. Na rovném dně bylo uloženo výškově nevýrazné souvrství usazenin z doby existence objektu, obsahující pískovce a drobné střípky keramiky a skla. Vedle drobných příměsí se na dně objektu nacházely i větší opukové kameny pocházející patrně z destruovaného obezdění stěn a kamenicky opracované články či torza ze světlého, jemnozrnného pískovce, z nichž nejvýraznější byl rozměrný, částečně poškozený opracovaný kvádr. Objekt byl v době existence kaple zbořen a zasypán mohutnou vrstvou sutě, snad odpad z výstavby, nebo opravy kaple. Následně pak sídlištním odpadem s převahou organiky (hnůj). K zániku stavby muselo dojít ještě v průběhu středověku, jak dokládají zlomky vyspělé pozdně středověké keramiky v jeho zásypu (15. století).

 

Veřejný prostor náměstí (14. – 18. století)

V době existence kaple Božího Těla se vně jejího areálu nalézal veřejný prostor náměstí, který se vyvíjel zcela jinak. Informace o tomto procesu bylo možné sledovat v jižní části sondy S03. Zde se za výkopem pro ohradní zeď hřbitova nalézalo sídlištní souvrství obsahující vodorovně uložený zhutnění komunální odpad, proložený polohami stavební sutě. V žádném z uvedených vrstev se neobjevila důkladnější úprava povrchu (dlažba), což dokládá dlouhodobě nesoudržný a celkově nezpevňovaný terén náměstí až hluboko do novověku. Závěr celého období reprezentovaly výkopy pro dřevěné vodovody (situace v sondě S02), které zásobovaly významné měšťanské domy a veřejné zdroje vody na náměstí a v jeho okolí, jak spolehlivě dokládají nejstarší plány vodovodní sítě pražských měst.

 

Demolice kaple (kolem roku 1790)

Zánik kaple dokumentovaly vybrané základové výkopy pro její obvodovou zeď v sondě S01, a obdobně dochovaný negativ ohradní zdi hřbitova v sondě S03. Rabovací výkopy byly ve své době prováděny značně racionálně, pouze v rozsahu odstraňované zděné konstrukce. Dochovaný obrys výkopů v místech odkryvu věrně kopíroval původní půdorysnou stopu obvodového zdiva staveb.

 

Úprava náměstí po zboření kaple (po roce 1791)

Po odstranění kaple bylo její místo upraveno pro komunikační účely prostřednictvím vrstvy říčních valounů s příměsí drobného stavebního odpadu. Jednalo se o první zpevnění plochy v tomto komunikačně exponovaném prostoru. Přítomnost této vrstvy ve všech sondách dokládá snahu o úpravu celého prostoru v centru náměstí a dokumentuje tím jeho podobu před parkovou úpravou prováděnou postupně v průběhu 19. století.

 

Proměna náměstí v park (2. polovina 19. století až do současnosti)

Poslední úpravy prodělala plocha náměstí v průběhu 19. století. Jeho postupná proměna ve veřejný park se na zkoumaném místě projevila výrazným nárůstem terénu a jeho následnou modelací do požadované podoby. Uvedenou podobu si parková úprava náměstí zachovala s menšími změnami takřka dodnes.

knižní průvodce Nové Město tipy na výlety vrcholný středověk zaniklá architektura

Datum vložení: 21.9.2016 | Datum aktualizace: 5.2.2018
Autor: Jaroslav Podliska

Použité prameny:
  • Halama, O. 2013: Osudy kaple Božího Těla po roce 1437. Staletá Praha 29/2, 39–49.
  • Hrdina, J. 2013: Kaple Božího Těla na Novém Městě pražském v době předhusitské – dvě drobné sondy. Staletá Praha 29/2, 21–38.
  • Podliska, J. 2013: Příspěvek archeologie k poznání podoby kaple Božího Těla na Karlově náměstí v Praze. Staletá Praha 29/2, 2–20.
Používáme cookies k optimalizaci našich webových stránek podle zásad cookies.
Odmítnout Souhlasím