Všechna pražská města byla současně se svým založením také opevněna. Opevnění mělo kromě své základní funkce obranné, také funkci právní a ekonomickou. Pro podobu středověké Prahy jako historického souměstí mělo rozhodující roli opevnění pražských měst Karlem IV. Jeho realizace byla nejrozsáhlejším fortifikačním dílem středověké Prahy. Karlovo opevnění s nepatrnými změnami zachovalo svou podobu i v rámci nového bastionového opevnění Prahy až do 2. poloviny 19. století.
Fortifikace Nového Města pražského začala být budována současně s jeho založením v roce 1348. Do roku 1350 byla postavena hradební zeď v délce cca 3,5 km zajišťující Nové Město od východu a jihovýchodu. Spolu s hradební zdí byl hlouben i příkop. Opevnění bylo vybaveno dvěma nárožními zesílenými věžemi na Poříčí a na Karlově a 19 dalšími řadovými věžemi. Vstup do města umožňovaly čtyři brány: Poříčská (zvaná i Špitálská), Horská (při dnešním Senovážném náměstí), brána sv. Prokopa (vedoucí ke Koňskému trhu, tj. dnešnímu Václavskému náměstí, známá jako Koňská) a brána sv. Jana (tzv. Sviňská, při dnešním nám. I. P. Pavlova).
Hradební zeď Nového Města i nové hradby kolem pražského souměstí byly obvykle téměř dva metry silné a podle konfigurace okolního terénu dosahovaly výšky osmi až deseti i více metrů. Obránce chránila až dva metry vysoká a přibližně 60 cm silná předprsní zeď opatřená zuby. Stavební materiál byl těžen v místě stavby, a proto je nejčastěji ve zdivu zastoupena lomová opuka (Hradčany a Malá Strana) a drobová břidlice a křemence (Nové Město).
Stavební historie budování hradeb začíná v den sv. Marka (26. března) roku 1348, kdy byl podle kronikáře Beneše z Veitmile položen základní kámen k „velmi silné hradbě s branami a velmi vysokými věžemi od hradu Vyšehradu až na Poříč“. Podle záznamů v kronikách bylo opevnění Nového Města dokončeno v krátkém čase, a to do dvou let.
Větší část opevnění Nového Města pražského zůstala skryta pod dnešním terénem města. První archeologické poznatky o trase a podobě zaniklého opevnění Nového Města pražského byly učiněny poměrně pozdě, a to až na konci 60. let 20. století. V unikátním rozsahu je však dochováno opevnění Nového Města pražského v jeho jižní části nad dnešním Nuselským údolím.
Větší část opevnění Nového Města pražského zůstala skryta pod dnešním terénem města, a tak je dobře viditelná linie hradby táhnoucí se nad údolím Botiče na Karlov jeho jediným dochovaným úsekem. Hradba za svou dominantní polohu nad Nuselským údolím vděčí strmému skalnatému hřbetu hornin letenského souvrství ordovického stáří (starší prvohory), který se táhne na pravém břehu Vltavy od Slupi na Karlov. Na mnoha místech, především na svazích obrácených ven z města, někdy i uvnitř hradeb, byl získáván stavební kámen využitý pro výstavbu gotického opevnění. Strmé lomové stěny v předpolí hradby nad Botičem zároveň zlepšovaly obranyschopnost Karlova nově založeného města.
Jen málokdo si všimne, že monumentální linie středověké novoměstské hradby, směřující po skalním hřbetu z Karlova ke Slupi, pokračuje ještě dvěma krátkými úseky na dně údolí k Vyšehradu. V místě, kde karlovskou hradbu přerušuje dnešní ulice Na Slupi, se při pohledu k západu, hned za železniční tratí, krčí několikametrové torzo další partie hradby.
Téměř zapomenuté torzo hradby Nového Města pražského, stojící mezi Neklanovou ulicí a železniční tratí na Slupi, je po většinu roku skryto v tamní bujné vegetaci. Středověká hradba na dně údolí potoka Botiče ustoupila nejprve rozšířené cestě v trase dnešní ulice Na Slupi. Další část hradby směrem k západu byla ubourána v souvislosti s výstavbou jednokolejné železniční trati v roce 1871. Naposledy železnice ukrojila část hradby při dalším rozšíření trati v letech 1900–1901. Přežije tato stavební památka z doby Karla IV. uvažovanou výstavbu zdejšího nového železničního koridoru?
Zatímco rozsáhlejší zachované úseky historických pražských opevnění jsou udržovány a je-li to nutné, dále odborně restaurovány, toto nevysoké torzo hradební zdi Karla IV. zůstává stranou prakticky od počátku 20. století, kdy zdivo postupně ukrajovala rozšiřující se železniční trať. Není proto divu, že tuto stavební památku na plánu Prahy ani na jiné současné mapě nenajdeme.
Dnes je tento nevýrazný relikt hradby Nového Města pražského ve velmi špatném stavu a po většinu roku je před námi ukryt v okolní bujné vegetaci. Je přístupný za podchodem pod železniční tratí z Neklanovy ulice. Každého potom na místě asi překvapí, jak málo převyšuje okolní terén. To je ovšem jen zdání, neboť okolní terény byly zvýšeny několikametrovými navážkami při výstavbě silnice a regulaci Botiče, který protéká v těsném sousedství hradební zdi. Díky tomu je koruna předprsní zdi prakticky jen asi dva metry nad povrchem a vlastní ochoz hradby s ním téměř splývá. Pozorný návštěvník si může všimnout ještě jednoho cenného stavebního detailu, který umocňuje historický význam této jinak bohužel chátrající stavby. Totiž na západním konci zdi je v dolní části zřetelné lícované ukončení zdiva. Je to proto, že tudy v minulosti protékal přírodním korytem Botič a od tohoto místa byl jeho tok v barokní době přehrazen dřevěnými česly. Za Karla IV. hradbou potok volně protékal zaklenutým otvorem, který byl zahrazen mříží.
V dolní partii zdi převažují drobové břidlice, pískovce až křemence (hnědá a modrá) letenského souvrství ordovického stáří (starší prvohory), tj. lomový materiál, který byl těžen na stavbu středověké hradby v nejbližším okolí. Horní část zdiva byla podle použitého materiálu (žlutá – importovaná křídová opuka, červená – cihly) vícekrát v minulosti opravována a přestavována. Barokní vyzdívky se střílnami mezi zuby předprsni gotické hradby byly posléze proraženy okny strážního domku přiléhajícího k vnitřní straně hradby. Z ochozu hradby byl zároveň možný přístup k dřevěným česlům přehrazeného potoka Botiče.
Linii zachovaného opevnění Nového Města pražského uzavírá západně od Neklanovy ulice úsek hradby opírající se již o skalnatý hřbet hornin letenského souvrství na pravém břehu Vltavy, na kterém byl vybudován Vyšehrad. Strmou lomovou stěnou zlepšující obranyschopnost Vyšehradu navazovalo novoměstské opevnění na Karlovo vyšehradské opevnění.
Na pozemku přiléhajícím k hradbě byl v minulosti proveden předstihový záchranný archeologický výzkum, a to v souvislosti s výstavbou nového bytového domu. Spolu s ním byla rekonstruována i hradba, v té době již vícekrát přestavovaná. Svědčí o tom převažující výskyt importovaného stavebního materiálu – křídové opuky v nadzemní části zdiva. Ta byla použita i při poslední opravě zdiva.
Stavební kámen pro hradby – Praha a její zdroje surovin
V důsledku tektonického opakování hornin letenského souvrství podél pražského zlomu vystupují horniny tohoto souvrství na území Prahy ve třech pruzích. Zachovaný úsek novoměstské hradby se nachází v prostoru prostředního pásu, který se táhne od Stodůlek přes Košíře, Smíchov a Vyšehrad ke Karlovu, a dále na Vinohrady, Vackov, Hrdlořezy a Kyje. Strmý skalnatý hřbet hornin letenského souvrství na pravém břehu Vltavy (Vyšehrad – Na Slupi – Karlov), přerušený jen úzkým údolím Botiče, byl z důvodů morfologických vybrán k zbudování opevněného královského sídla i k výstavbě středověkých městských hradeb.
Ve skále se deskovitě střídají pískovcové a drobové horniny s vložkami břidlic. V nejstarším zdivu karlovské hradby, která byl vícekrát v minulosti opravována, převažují právě odolnější pískovcové a drobové horniny, které se vyznačují hnědošedou barvou a nevelkou tloušťkou vyplývající z charakteru přirozené tenké vrstevnatosti sedimentů. Původ tohoto výhradně lomového materiálu můžeme hledat v nejbližším okolí lokality. Horniny letenského souvrství, tvořící skalní podklad hradbě nad Botičem, se vyskytují i v širším okolí.
1 | 2 | 3 | 4 |
5 | 6 | 7 | 8 |
Datum vložení: 19.9.2016 | Datum aktualizace: 9.2.2017
Autor: Petr Starec