Praha  jako archeologická lokalita

 Praha je městem s více jak tisíciletou historií.  Nepřetržitou řadu století byla centrem státu a panovnickou rezidencí . V  tomto ohledu zaujímá mezi evropskými metropolemi prvořadé místo.  Jednotlivé historické epochy zanechaly především v historickém jádru Prahy viditelné stopy v podobě architektonických památek.  Praha dodnes ohromuje rozsáhlým památkovým fondem, který je součástí uznávanou součástí světového kulturního dědictví.  Ten je ale tvořen i památkami, které jsou před očima jak obyvatel, tak nespočetných turistů  skryty -  totiž  rozsahem a významem mimořádným archeologickým fondem.

K němu náleží např. románská zástavba historického jádra města,  luxusní zboží, či předměty každodenního života,  ale i  dochovaná mohutná souvrství  sutí staveb, navážek, odpadu. Tyto  tzv.  kulturní vrstvy dosahují  mocnosti až několika metrů. Dodnes nám zprostředkovávají informace o  rozvoji a proměnách  Prahy od jejích počátků někdy v průběhu druhé pol. 9. století přes její velkolepý rozmach ve vrcholně středověkém období  až po nověji sledované  období industriální. Tyto archeologické prameny jsou výjimečné i v evropském kontextu.  Zatím nejsou ale  zcela poznány a prezentovány jsou jen v minimální míře.

Co je IIS_APP a pro koho je určen?

Informační systém archeologických pramenů Prahy shromažďuje na jediném místě základní informace o okolnostech, intenzitě i výsledcích mnoha generačního archeologického výzkumu historického jádra Prahy. Klade si za cíl umožnit odborné veřejnosti efektivní vyhodnocování dosud získaných archeologických pramenů. Přináší současně prezentaci výsledků archeologických výzkumů v celé jejich škále nejširší veřejnosti. Krom toho je jeho ambicí i zprostředkování informací o rozsahu a hodnotě archeologických památek pro potřeby rozhodování veřejné správy.

Podstatou systému je zpřístupnění a následná permanentní aktualizace Mapy archeologicky dokumentovaných bodů (MADB) - tj. zkoumaných situací (sond) v prostoru Pražské památkové rezervace a na některých dalších archeologických lokalitách v rámci Velké Prahy a to v detailním měřítku katastrální mapy. Konkrétní archeologické nálezy – ať již zaniklé pozůstatky lidské činnosti či zachované památky z různých etap vývoje Prahy, jsou zpřístupňovány formou dílčích prezentací, ukázek konkrétních nálezů - od dokladů každodenního života, přes pozůstatky staveb či různých technologických zařízení až např. po luxusní předměty. U zkoumaných míst lze nalézt odkazy na další informační zdroje, např. odborné publikace, které jsou často zpřístupněné prostřednictvím nových technologií (digitální archivy apod.) a to včetně oblasti mezioborového výzkumu.

Podstatou vznikající Mapy archeologických dokumentačních bodů byly archeologické zásahy do historických terénů,  tedy takové,  při nichž byly zastiženy doklady lidské aktivity datovatelné nejpozději do období středověku. Tyto dokumentační body - ADB (označením ADB jsou chápány různé typy archeologické sondáže - bod, linie, plocha) byly reálně zakresleny tuší na astralonové fólii (obr. ) a zobrazovány nad otiskem listu katastrální mapy 1:1000. Nově dokumentované sondy byly průběžně doplňovány.  ADB byly číslovány postupně ve třech řadách podle příslušnosti sondy k jednomu ze tří mapových listů 1:5000 (LM 7_1, 7_2, 6_1), pokrývajících téměř beze zbytku prostor PPR . Data byla shromážďována v dostupných databázích, dlouhodobě jako soubor dbase IV. Popisné údaje a komentář ke koncepci a sestavení mapy obsahovala pak textová část publikace, provázená ukázkou mapy výřezu pražského lebovřeží a posléze aktualizovaná vydáním v elektronické podobě.  Evidovány byly nejen ADB s přesným prostorovým zaměřením, ale i takové, jejichž umístění bylo jen orientační např. ve vztahu k pozemkové parcele. Jako zvláštní srovnávací kategorie byly zahrnuty i některé geologicky dokumentované body. Originální mapová část odpovídající publikovaným datům byla uchovávána pouze ve fyzické podobě a uložena v archivu ARÚ Praha. Některé především starší archeologické akce – např. z archeologicky mimořádně plodného a významného období prvé republiky – se ale dosud lokalizovat nepodařilo, neboť jejich dokumentace se v řadě případů nedochovala, zčásti patrně v důsledku válečných událostí.        

Projekt archeologické mapy evidencí archeologických aktivit ve sledovaném území vytváří společný, základní a nenahraditelný zdroj informací pro zdánlivě nepropojitelné oblasti archeologické činnosti – památkovou péči v rovině prevence i ochrany archeologických pramenů a projektování archeologických aktivit – i pro oblast komplexně pojatého vyhodnocení a interpretace získaných pramenů z hlediska poznání minulosti Prahy, jejích prvopočátků i dalšího bouřlivého vývoje. O nezbytnosti mapy nemůže být pochyb, v Evropě jsou mapy tohoto druhu běžnou součástí městské archeologie již řadu desetiletí (výjimečným příkladem je centrum městské archeologie ve francouzském Tours a jeho historie) a v současnosti vznikají i v našem prostředí mapy dalších lokalit. Ty již využívají nejmodernější nástroje současných technologií, propojujících prostorové informace s dostupnými daty o archeologických pramenech.

Nárůst archeologických akcí,    jejich kumulace na malém prostoru i změny v organizaci archeologické památkové péče vyvolaly potřebu inovace původního systému prostorové evidence zásahů. Ta byla  již od počátku zcela progresivně postavena nejen na zobrazení konkrétních zkoumaných poloh na   fyzickém podkladu, ale i na záznamu obecně využitelných souřadnicových údajů, vztahnutelných ke konkrétnímu mapovému listu. Rozvoj  GIS vedl pak  k opakovaný pokusům převést  existující prostorové údaje do jejich prostředí. Běžně dostupnou a tedy snadno využitelnou grafickou podobu mapy se L. Hrdličkovi již dokončit ani v rámci širšího pracovního kolektivu, který byl k tomuto účelu vytvořen a  měl zajistit i pokračování evidence  archeologických dokumentačních bodů na území PPR v budoucnosti, nepodařilo.